Klimatický optimismus není namístě

Závěry z klimatické konference v Katovicích se v žádném případě nedají nazvat úspěchem. Média, včetně Lidových novin, která prezentují summit jako úspěšný, přistoupila na mediální hru polské vlády, jejímž hlavním cílem bylo obhájit vlastní uhelnou ekonomiku.

Nebýt intervence generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, který se na závěr summitu vrátil a osobně přispěl k alespoň nějaké dohodě, skončila by konference fiaskem. Summit tak schválil alespoň jeden ze tří hlavních cílů, tedy sadu pravidel, podle kterých se naplňování Pařížské klimatické dohody bude sledovat. Bez konkrétní akce v podobě ambiciózních kroků ke snižování emisí nás však ani sebelepší pravidla dopředu nijak neposunou.

Další dva důležité cíle byly odloženy nejméně o rok. Chybí důležité rozhodnutí o podobě systému obchodování s emisemi. A také jakákoli reakce na nejnovější zjištění Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Ten ve své zprávě v říjnu uvedl, že růst oteplování lze udržet na úrovni 1,5 °C v porovnání s teplotou v předindustriálním období, ale vyžadovalo by to rychlé a hluboké změny. Zpráva IPCC tvrdí, že na tyto změny máme zhruba 12 let.

Každé oddalování konkrétních rozhodnutí nás tedy přibližuje klimatickému kolapsu. Velmi trefně to okomentoval bývalý prezident ostrovního státu Maledivy Muhammad Našíd: „Nedosáhli jsme ničeho. Emise oxidu uhličitého, který oteplování planety způsobuje, rostou, rostou a rostou a my mluvíme, mluvíme a mluvíme,“řekl na konferenci zástupce jednoho ze států, které jsou vzrůstající hladinou oceánů ohroženy nejvíce.

Laxní česká společnost

Zatímco mnohé země či regiony masivně investují do změn ve své energetice či dopravě, Česko jde opačným směrem. Naše závazky snižování emisí za nás „vyřešily“z velké části změny v hospodářství po roce 1989 a úpadek těžkého průmyslu. Chybí konkrétní plán, jak se zbavit co nejrychleji spalování uhlí, nebo efektivní podpora pro rychlý rozvoj českých obnovitelných zdrojů. Naopak v tuto chvíli probíhá kontroverzní proces povolení na rozšíření těžby na hnědouhelném dole Bílina. Spálení tisíců tun uhlí z tohoto dolu bude přitom pro klima znamenat další ohrožení.

Česko vypouští na jednoho obyvatele deset tun CO2 ročně, v EU jsme v tomto ukazateli pátý největší, celosvětově dvacátý největší znečišťovatel. Jako takoví máme povinnost být ve snižování emisí mnohem aktivnější.

Ministr Richard Brabec, který vedl českou delegaci, má nicméně v otázce ochrany klimatu velmi jednoduchou pozici. Masivní část české společnosti téma klimatické změny nepovažuje za důležité, a neexistuje tak společenská poptávka po konkrétních krocích. Velkou roli v tom hrají i média. Zatímco ve vyspělých zemích je téma klimatické změny jednou z priorit, v českém prostředí je až na výjimky ticho. A pokud už média zaznamenají tak zásadní událost, jako je klimatická konference v Katovicích, ve své interpretaci se spokojí s oficiálními závěry organizátorů, které postrádají kritický náhled.

Máme-li se vyhnout nejhorším dopadům klimatické katastrofy, bude to vyžadovat zásadní změny ve fungování společnosti. Bez kritického informování o reálném stavu rozhodování politiků (nebo naopak o jejich nečinnosti) pro tyto změny nepůjde získat potřebnou veřejnou podporu. Zodpovědnost médií je tedy klíčová. A často ani není ze strany novinářů potřeba hluboká odborná analýza, stačí onen vzývaný „selský rozum“.

Je možné za úspěch pro planetu považovat klimatický summit, po kterém se raduje zástupce uhelné velmoci Polska a naopak tichomořské státy, vědci a environmentální organizace mluví o promarněné příležitosti?