Kapitán Nečas: Mám rád vůdčí roli
Překvapení? Kdepak. Když trenéři hokejové dvacítky oznámili, že juniorský výběr povede na šampionátu ve Vancouveru jako kapitán Martin Nečas, nemohlo to zaskočit snad nikoho.
VANCOUVER/PRAHA Devatenáctiletý útočník už stihl dvakrát vyhrát extraligu, naskočit do NHL a startoval i na seniorském mistrovství světa. Na šampionátu do 20 let, který začal ve Vancouveru českou výhrou 2:1 v prodloužení nad Švýcary, nastupuje už potřetí.
Stalo se pro něj tedy tradicí, že vánoční svátky netráví v rodinném kruhu, ale s hochy z reprezentačního výběru. „Vždyť já už ani nevím, co to Vánoce jsou,“směje se Nečas.
S týmem jste si ale provizorní oslavu udělali, že?
Jako každý rok – rozdaly se dárky, dali jsme si večeři a nováčci nám něco zazpívali. To já už naštěstí dělat nemusím.
Co vám spoluhráči nadělili?
Dali mi formu na pečení bábovky. Asi bych ji měl uložit někam, kde na ni nezapomenu. (směje se)
Jste už na třetím mistrovství světa do dvaceti let. Cítíte se tak trochu jako mazák?
Neřekl bych, že úplně takhle. Ale klukům, kteří jsou tady poprvé, určitě něco řeknu, trošku je podržím, aby z toho nebyli nervózní. Také jsem se těšil na kluky, které jsem dlouho neviděl, se spoustou z nich jsme totiž hráli už od reprezentační šestnáctky.
Nejde přehlédnout, že většinu soupisky tvoří ročník 1999.
Jasně, je nás tady hodně. Loni to třeba bylo tak, že ročníky byly zastoupené rovnoměrně, letos je nás nejvíc z toho jednoho. Chybí však útočník Filip Chytil, který se zabydlel v kádru New York Rangers.
Pro nás je to ztráta, pro něj naopak pozitivum. Rangers o něj mají zkrátka zájem, hraje hodně a do toho sbírá body. Je paráda, že dostává prostor a plní svou roli.
A co vy? Cítíte se na začátku turnaje jistěji než třeba v minulých letech?
Trému nemám vůbec, chci si turnaj užít. Nic dalšího neřeším, nečtu žádné komentáře, snažím se nevnímat různá očekávání. Někteří lidé nás budou stejně kritizovat, ať už budeme vyhrávat, nebo ne. Chci jít od zápasu k zápasu a předvést nějaký výsledek. Je vám role kapitána vlastní? V posledních letech jste byl v kabinách spíše benjamínkem.
Jako mladší jsem kapitánem býval. A to vlastně i v reprezentačních výběrech. Teď už jsem jím samozřejmě nějakou dobu nebyl, ale mám rád tu vůdčí roli, jsem na ni zvyklý. Zodpovědnost mi není cizí. Ta vás čeká i v přesilovkách. Budou početní výhody hlavní českou zbraní?
Máme tady tři hráče z loňské přesilovkové formace, takže ty by mohly být dobré. Přesilovky a oslabení na turnajích obecně hodně rozhodují, pilujeme je.
Nebude ale proti favoritům typu Kanady nebo Ruska těžší spíše nefaulovat než přinutit k chybě soupeře?
Toho dosáhneme silnou hrou na puku. Což je to, co dřív Češi běžně a úspěšně praktikovali. Zkrátka se nebát kombinovat.
Přípravné utkání proti silným USA ale skončilo prohrou 2:6.
Ten zápas nám ukázal, že máknout musíme úplně na všem. Odehráli jsme hroznou první třetinu. Pak už to sice šlo nahoru, ale stejně víme, že dokážeme být mnohem lepší.
Jak moc jsou zkušenosti s dospělým hokejem uplatnitelné mezi juniory?
Nejste v určitých chvílích nervózní, víte, jak co zahrát. Nervozita se odvíjí i od toho, v jakém jste zrovna rozpoložení a jak se daří v turnaji.
Juniorské mistrovství světa je v zámoří hodně sledované. Berete to jako možnost předvést se vedení Caroliny, která vás poslala z NHL na farmu?
Já se jim to snažím ukazovat celou dobu, co jsem na farmě. Ale na tomhle turnaji nejsem od toho, abych někomu předváděl, jak jsem já schopný hrát. Chceme dokázat, že jsme dobrý tým, a něco uhrát.