Zemanův rock
Miloš Zeman se tuzemskou politikou prohání jako vichr. Diktuje tempo hry, polarizuje společnost a bagatelizuje bezpečnostní hrozby. Kdy najde následovníka?
38,56. Tolik procent hlasů získal Miloš Zeman v prvním kole letošních prezidentských voleb. Čekalo se, že obhájce funkce získá více, minimálně kolem 40 procent. Zemanův štáb na nepřesvědčivý výsledek reagoval změnou taktiky, když oznámil, že prezident se proti kampani před prvním kolem zúčastní televizních rozhovorů s vyzyvatelem Jiřím Drahošem. Jak se o dva týdny později ukázalo, šlo o vítěznou strategii. Zeman v televizních duelech svého protivníka přetlačil, ustál i nejostřejší z debat na České televizi moderovanou Světlanou Witowskou. Do uren mu voliči naházeli o 150 tisíc hlasů více než ve finále nevýraznému Drahošovi a Zeman mohl slavit.
Od té doby uplynul bezmála rok. Nejen svým volebním triumfem, ale i v průběhu právě končícího roku Zeman ukázal, že na politickém kolbišti v současnosti nemá rovnocenného soupeře. Choval se jako buldozer, který tu provede chytrý manévr, tu pošlape ducha české Ústavy.
Vládní diktát
Své mocenské umění prezident předvedl při několikaměsíčním sestavování vlády. Od začátku měl narýsovanou vyjednávací osu s počátečním bodem jménem Andrej Babiš. Zeman hned zkraje deklaroval, že neuspěje-li předseda ANO při prvním pokusu, pověří jej sestavením vlády i napodruhé. Tak se také stalo. První, menšinová vláda hnutí ANO podle očekávání podporu v Poslanecké sněmovně nezískala. Zeman Babiše pověřil znovu. Premiér získal čas a prostor pro vyjednávání s komunisty a sociálními demokraty, se kterými uzavřel koalici. Díky podpoře KSČM vyslovila sněmovna kabinetu ANO a ČSSD v červenci důvěru. Byl to opět Zeman, kdo měl při jednání klíčové slovo.
Když sociální demokraté na ministra zahraničí nominovali europoslance Miroslava Pocheho, Zeman řekl „NE“. Nikdo, včetně premiéra, s prezidentovým vetem nic nenadělal. Až když ČSSD z vládního seznamu odstranila Pocheho, Zeman dal jmenování vlády zelenou. Operací „Poche“Zeman demonstroval, kdo v příštích letech bude dirigentem české politiky.
Politickou třenici lze očekávat i v roce 2019. Prezident se již několik měsíců snaží destabilizovat pozici ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který přišel jako náhrada za Pocheho. Ministr, který dříve asistoval vlivnému europoslanci, Zemanovi pije krev apelem na lidskoprávní politiku, která mimo jiné ohrožuje obchodní zájmy finančních skupin „nalepených“na Pražský hrad a prezidentovo okolí v čele se skupinou PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.
Zeman svou podporou zmenšil Babišovi manévrovací prostor nejen při personálních otázkách, ale i v oblastech bezpečnostně-zahraničních. Vládě se sice několikrát podařilo prosadit svůj postoj, otázkou však je, jak dlouho kabinet vydrží takto postupovat. Babiše v tomto ohledu oslabují kauzy spojené s případem Čapího hnízda, který dlouhodobě snižuje stabilitu vlády. Zeman sice vždy premiéra podržel, ministerský předseda si tím ale u prezidenta nadělal „politický dluh“.
Zákulisní tenze mezi Úřadem vlády a Hradem byly cítit v momentech, kdy byly ve hře ruské a čínské zájmy. Předseda vlády navzdory provýchodnímu „pištění“Hradu nebránil vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Babišova vláda v demisi souhlasila s vyhoštěním tří členů ruského diplomatického personálu v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii. Navzdory Zemanově názoru Česko nadále podporuje protiruské sankce.
LN v říjnu informovaly, že prezident několikrát (leč neúspěšně) na Babišovu vládu naléhal, aby odvolala ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelku. Když se mu nepovedlo prosadit Koudelkovo odvolání, zaútočil na BIS se slovy, že jde o „čučkaře, co plácají“. Kontrarozvědka se stala terčem prezidentovy kritiky kvůli zveřejnění výroční zprávy, v níž varovala před čínskými a ruskými špiony v Česku. Ve vánočním projevu Zeman varování před agenty cizích mocností označil za „špionomanii“. Zeman se porval i za čínské obchodní zájmy. Poté, co úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost varoval před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE, Zeman výstrahu zesměšňoval přirovnáním k sovětské propagandě o mandelince bramborové.
Hledání korunního prince Zemanovi zbývají čtyři roky ve funkci. Kampaň a volby ho nečekají, takže se nemusí „upejpat“a ohlížet na voličskou přízeň. Lze očekávat pestré a divoké období. Vedle politických hrátek a bití se za harmonický vztah s Ruskem a Čínou před Zemanem leží ještě jedna politická výzva: najít a začít připravovat svého nástupce, podobného „rockového tvrďáka“, který by po příštích prezidentských volbách pokračoval ve vytyčené zemanovské linii. Prezident se nemusí obávat, že by na tento úkol zbyl sám. Tuzemští finančníci a oligarchové pohybující se na východních trzích nepochybně přiloží ruku k dílu.