Tři veteráni minuli dobu

se souzeným a později uvězněným lobbistou a jeho někdejším přítelem Markem Dalíkem, potažmo když se zúčastnil narozeninových oslav kontroverzního prezidentova poradce a podnikatele Martina Nejedlého.

Před časem se mezi lidmi blízkými expremiérovi začalo hovořit o tom, že Topolánkovi se po politice začalo stýskat. Topolánek vždy vynikal svými rétorickými schopnostmi, tudíž nebylo divu, když si založil účet na Twitteru. Jeho štiplavé komentáře, zejména v období začínající kampaně prezidentských voleb, si našly své publikum. Z něho se začaly ozývat výzvy, aby se také do prezidentského závodu zapojil. Topolánek podlehl emocím a na podzim 2017 se rozhodl kandidovat na Pražský hrad. Výsledkem bylo šesté místo a zisk 4,3 procenta hlasů.

Spekuluje se, že původní plány na Topolánkův comeback vypadaly úplně jinak. Topolánek měl prezidentskou kampaň pouze zpovzdálí glosovat a díky tomu na sebe přitáhnout pozornost. Posléze měl vyjednávat o kandidatuře do Evropského parlamentu, ideálně být odmítnutý šéfy pravicových stran a kandidovat s vlastní sestavou. Post europoslance by mu vytvořil palebnou pozici pro komentování české politiky a vyprofilování se v roli státníka, který je alternativou nejen prezidentu Miloši Zemanovi, ale i ostatním pravicovým politikům. Mise měla být zakončena prezidentskou kandidaturou po odchodu Miloše Zemana.

„Chlap s gulama“byl ale netrpělivý. Svůj možná jediný pokus o návrat do vrcholové politiky vystřelil příliš brzy.

Plnou parou „back“

Jiří Paroubek v letech 2005 a 2006 okusil premiérské křeslo. Moc mu zachutnala. V letech 2006 až 2010 se coby vedoucí opoziční ČSSD těšil, jak se po volbách v roce 2010 vrátí do Strakovy akademie hlavním vchodem. Navzdory vítězství (22 procent) po sečtení výsledků odstoupil z čela ČSSD, jejíž řady po čase opustil úplně. Založil vlastní stranu LEV 21 a stal se soupeřem sociální demokracie. Po sérii volebních debaklů se z politiky stáhl. Podobně jako Topolánkovi i Paroubkovi začala politika chybět. V prosinci 2016 v rozhovoru pro LN prohlásil, že je připraven pomoci skomírající sociální demokracii, která se tehdy vzpamatovávala po nepovedených krajských volbách.

Proti jeho návratu však byly stranické orgány. Jeho spojenci v ČSSD alespoň zařídili, aby s podporou strany coby nezávislý kandidoval letos na podzim v Ostravě do Senátu. V průběhu kampaně se na veřejnosti začal propírat rozvod manželů Paroubkových. Manželka Petra na svého muže zaútočila s obviněním, že dostával mimo bankovní účet milionové částky. Nedodala důkazy a policie na nic nepřišla, hádka s manželkou ale přispěla k tomu, že Paroubek ve volbách skončil až na šestém místě s necelými sedmi procenty hlasů.

Drzý doktor

Letos v červenci přišly politické tužby i na bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Nepravomocně odsouzený lékař, kterému kvůli korupci hrozí osm a půl roku za mřížemi, se rozhodl kandidovat do Senátu v Litoměřicích – tedy ve městě, kde v tamní vazební věznici strávil v letech 2012 a 2013 dlouhých osmnáct měsíců, když policie vyšetřovala jeho kauzu.

Rath si mohl říct, že když může být premiérem trestně stíhaný Andrej Babiš, může on kandidovat, byť s nepravomocným rozsudkem, do Senátu. Jestli však z něčeho nelze Ratha podezřívat, pak je to nedostatečná inteligence. Těžko tedy mohl věřit tomu, že poté, co jej policisté chytili s mnohamilionovým úplatkem v krabici od vína, by měl reálnou naději na volební úspěch. Rathovi kandidatura především poskytla pódium pro útoky na vyšetřovatele a soudce, kteří mají vliv na verdikt o jeho případném mnohaletém pobytu v „chládku“. Jeho dlouhodobým cílem je prezentovat se jako oběť justičně-politické zvůle.

Nejen v české politice, ale i jinde ve světě je mezi voliči poptávka po silných, hlasitých, charismatických lídrech. Topolánek, Paroubek i Rath do takové kolonky patří. Jejich problém však je, že jsou spojení s neduhy éry kamenných politických stran, které od revoluce držely moc. Jsou představiteli takzvaného establishmentu, proti kterému se minimálně od roku 2010 zvedá voličský odpor.

Letošní volební neúspěchy Topolánka a Paroubka jsou jedním z příznaků měnícího se politického systému, jehož průvodními charakteristickými znaky jsou populismus a nedůvěra v tradiční politiku a politiky. Je to mimo jiné doba, kdy už premiérovi ve funkci není překážkou trestní stíhání, nebo kdy prezident bez uzardění veřejně dehonestuje bezpečnostní složky státu.