Lukašenko se bojí ruské anexe
Běloruský autoritářský prezident Alexandr Lukašenko, donedávna vnímaný jako poslušný vazal Moskvy, se vzpouzí. Rusko už pro něj není bratrem, ale nepřítelem hrozícím zastavením dodávek levné ropy a plynu, pokud se nesmíří s postupnou anexí své země.
MINSK/PRAHA I za běžných okolností je Alexandr Lukašenko v Kremlu nejčastějším hostem ze všech světových prezidentů, letos před koncem roku ale létá za ruským protějškem Vladimirem Putinem každou chvíli. Běloruský lídr tu byl 25. prosince, znova přiletěl o čtyři dny později. Putinovi přivezl čtyři pytle mrkve a běloruské sádlo, jak si prý ruský prezident přál. Výsledkem setkání se ale ani jeden z nich nepochlubil a Putin si postěžoval, že si s ním Lukašenko tentokrát ani nezahrál hokej. „Nabízel jsem mu to, ale on říkal, že musí být doma a řešit hodně věcí. Ale domluvili jsme se, že se uvidíme ještě jednou, zahrajeme si hokej a půjdeme i na lyže,“řekl po setkání Putin.
Na výsledek schůzky přitom v Bělorusku netrpělivě čekají. Jde totiž o to, zda se Bělorusko postupně začne výměnou za levné suroviny začleňovat do Ruska, nebo půjde jinou, pro Lukašenka daleko obtížnější cestou.
Krymský strašák
Bělorusko s Ruskem spojuje projekt takzvaného svazového státu, který má celní a pohraniční unii. Až do roku 2014 udržovaly obě země nadstandardní kontakty, pro Rusko bylo Bělorusko až na občasné rozmíšky ohledně cen plynu partnerem číslo jedna. Vztahy se začaly zhoršovat v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a podpořilo povstalce ve válce v Donbasu. Lukašenko se tehdy nepostavil za Moskvu, jak se očekávalo, ale pokoušel se lavírovat mezi oběma stranami. „Straší nás – zítra přijde Putin a všechny nás tu obsadí. Ještě jednou říkám, ať přijde kdokoli, budeme se za svou zemi bít,“prohlásil tehdy Lukašenko v parlamentu.
Po anexi Krymu, kterou Lukašenko nikdy neuznal, začaly běloruské ozbrojené složky cvičit obrannou taktiku proti takzvaným „zeleným mužíčkům“, po zuby ozbrojeným komandům ruské vojenské rozvědky, jež obsazením klíčových uzlů jako letiště a úřady sehrála v připojení poloostrova klíčovou roli. Současně začalo Rusko dělat svému partnerovi problémy. Nejprve zakázalo (údajně kvůli špatné kvalitě) dovoz běloruského masa a mléka, poté přišly požadavky Kremlu na zřízení vojenské letecké základny na běloruském území a měnovou unii. Lukašenko řekl jasné ne. Rusko pak naštvalo ještě běloruské zrušení víz pro občany západních států (včetně Česka) i to, že Minsk váhal s podepsáním společných celních pravidel Eurasijského ekonomického svazu (patří sem i Arménie, Kazachstán a Kyrgyzstán).
V poslední době pak Moskva začala tlačit způsobem pro Minsk nejbolavějším – cenami ropy a plynu. Obě komodity dovážel dosud Lukašenkův stát prakticky bezcelně, podle odhadu Světové banky činilo toto zvýhodnění hodnoty až deset procent běloruského HDP. V létě ruský parlament odhlasoval změny týkající se vývozních cel ropy a těžby energetických surovin, kterým se říká také „daňový manévr“. Vývozní cla nahradí vyšší daň z těžby, na kterou se úlevy pro Bělorusko nevztahují.
Konec doživotního prezidenta?
Pokud by Bělorusko mělo kupovat ropu a plyn za vyšší ceny, obyvatelé to zcela jistě pocítí – vedle domácností by se to odrazilo i v produkci rafinérií vyvážejících produkty za hranice i v ne zrovna efektivně fungujícím zemědělství. Ekonomika, postavená na principech pozdně sovětského socialismu, není vůbec v dobré kondici. Lukašenko tak má na výběr ze dvou špatných možností: buď připravit zemi o suverenitu, nebo na ní trvat i za cenu ekonomických potíží a jít v roce 2020 do dalších, v pořadí již šestých prezidentských voleb. Prezident, označovaný jako poslední evropský diktátor, vládne od roku 1994 a v každých volbách dostává okolo 80 procent hlasů (mezinárodní pozorovatelé je ale vždy hodnotí jako problematické). Do budoucna však není vyloučeno, že v případě kolapsu ekonomiky, za přispění sociálních sítí i s nepřízní Ruska v zádech by i o takto nafouknuté vítězství mohl přijít.
„Už nenazývám Rusko bratrským státem, protože, jak jsem byl informován, v Rusku se to tak také neříká,“prohlásil Lukašenko na nedávném vládním zasedání. Zaznamenána je ale ještě ostřejší rétorika: „Automaty, pistole, kulomety a munici – pokud bude nedejbože válka, rozdáme je do každé rodiny a budeme bránit svou vlast,“cituje Rádio Svoboda Lukašenkův říjnový výrok. Na druhé straně je tu údajná „nabídka“ruského premiéra Dmitrije Medveděva, kterou nikdo nepopřel: aby Bělorusko odevzdalo výměnou za ekonomickou pomoc všech deset svých administrativních oblastí do sestavy Ruské federace.
Putinův mluvčí Dmitrij Peskov před poslední schůzkou prohlásil, že otázka slev nemá s integrací nic společného. Je tak pravděpodobné, že se Putin s Lukašenkem nakonec dohodnou na kompromisu. Ovšem jen pro následující rok a za pár měsíců vše začne nanovo. „Lukašenko může přijít s vypsáním referenda o vystoupení ze svazového státu, ale předtím si ještě pohraje – poletí do Pekingu prosit o půjčky a investice, do Minsku se vrátí americký velvyslanec a prezident zkusí i Washington,“píše na blogu rádia Echo Moskvy běloruský novinář Denis Lavnikevič. Taktiku sbližování už zkouší Lukašenko na Evropu, kdy navenek trochu povolil v tlaku proti nezávislým médiím či opozici nebo uplatňování trestu smrti, represe vůči odpůrcům režimu i novinářům ale trvají dál. Podle Lavnikeviče je ale jisté jedno – Moskva posílat do ulic Minsku tanky nepotřebuje, ekonomické páky jí plně stačí.
Autor je spolupracovníkem LN
Automaty, pistole, kulomety a munici – pokud bude válka, rozdáme je do každé rodiny a budeme se bránit. Alexandr Lukašenko běloruský prezident