Eurovolby změní poměry v Bruselu
BRUSEL/PRAHA Přímé volby do Evropského parlamentu se sice konají s železnou pravidelností od roku 1979. Ještě snad nikdy jim ale nebyl přisuzován takový význam jako těm, které proběhnou koncem května příštího roku.
Jejich výsledky by totiž mohly výrazně překopat dosavadní politické uspořádání na unijní úrovni. Pocítit to mohou strany, které dosud patřily k oporám integračního procesu, čili evropští křesťanští demokraté (EPP) a socialisté (PES). Vůbec poprvé od roku 1979 by mohli přijít o většinu.
Po květnu chtějí mít silné zastoupení ve Štrasburku nejenom národovecké a populistické strany, které volají po posílení členských států na úkor bruselských institucí. Z opačné strany chce dosavadní politický kartel, který se vždy dokázal dohodnout na obsazení klíčových pozic, rozbít například i francouzský prezident Emmanuel Macron.
V řadě členských států došlo v posledních letech ke krizi stranických systémů. Objevila se nová hnutí slibující „jinou politiku“i překonání tradičního dělení na pravici a levici. Voliče se snaží přesvědčit, že zatímco klasické strany jsou příliš těžkopádné, nová hnutí mají „blíž k občanům“.
Už se mezi sebou neliší postojem k výši daní nebo sociálních výdajů, ale otevřeností vůči okolními světu a jeho problémům.
Bannon radí evropským populistům
Mezi ty nejpalčivější patří stále otázka migrace. Mnohé nasvědčuje tomu, že v řadě členských států Evropské unie bude patřit k hlavním tématům evropské kampaně. Téma polarizuje občany, a tudíž se dobře hodí k vyzdvihnutí rozdílů mezi „novými“a „tradičními“politiky a stranami.
S tímto tématem hodlá do kampaně nepřímo zasáhnout i někdejší hlavní politický stratég amerického prezidenta Donald Trumpa, Steve Bannon. V minulých měsících pracoval na vybudování politické a komunikační infrastruktury, která by měla pomoci k úspěchu různým národoveckým stranám. Odhaduje se, že v řadě států by mohly v květnu výrazně posílit a jejich případná společná frakce by se mohla dokonce stát třetím nejsilnějším uskupením v unijním parlamentu.
Prvenství ale podle všeho obhájí znovu evropští křesťanští demokraté. A to přesto, že jejich klíčovým členským stranám v Německu, Španělsku, Itálii nebo ve Francii hrozí ztráty hlasů. Částečně je mohou vykompenzovat zisky jinde, například v Maďarsku, kde se čeká drtivý úspěch vládní strany Fidesz premiéra Viktora Orbána.
Populisté zleva i zprava, stoupenci radikálních reforem Unie i obhájci současného stavu. Ti všichni svedou v květnu souboj o některé ze 705 křesel v Evropském parlamentu.
Socialisty a konzervativce oslabí brexit
Ve volném pádu se naopak zdají být sociální demokraté. V Německu, Španělsku nebo Itálii jsou vzdáleni výsledkům z posledních eurovoleb před pěti lety. Ve Francii nehrají socialisté po porážkách z roku 2017 žádnou roli a totéž platí i pro jejich spolustraníky v Nizozemsku.
Zároveň je jasné, že v jejich skupině budou chybět britští labouristé, neboť Spojené království opustí koncem března 2019 EU a nebude mít již v parlamentu zastoupení. Podobně budou zasaženi brexitem i Evropští konzervativci a reformisté (ECR), kteří byli třetí nejsilnější skupinou právě díky britským konzervativcům.
Stejně jako v roce 2014 nominovaly hlavní politické skupiny i pro nadcházející volby své celoevropské lídry, kteří by si v případě vítězství mohli nárokovat úřad předsedy Evropské komise.
Evropští lidovci vyslali do voleb dosavadního předsedu poslaneckého klubu, Němce Manfreda Webera, sociální demokraté stávajícího místopředsedu Komise, Nizozemce Franse Timmermanse. Konzervativce povede český europoslanec za ODS Jan Zahradil.