Japonsko čeká střídání na trůně
TOKIO/PRAHA „Velmi mě těší, že se moje panování obešlo bez toho, aby se Japonsko angažovalo ve válce,“řekl den před Vánocemi japonský císař Akihito. Stalo se tak při příležitosti jeho 85. narozenin, kdy se v posledním narozeninovém poselství na chryzantémovém trůnu rozloučil s obyvateli své země. Projevu přihlíželo přes 80 tisíc lidí. Příští rok 30. dubna totiž, jak se rozhodl předloni, Akihito kvůli vysokému věku a zdravotním problémům (má za sebou operaci srdce a prodělal rakovinu prostaty) abdikuje. Skončí tak éra Heisei, v překladu Všudypřítomný mír. „Žezlo“předá Akihito svému staršímu synovi a korunnímu princi Naruhitovi, který se vládcem ostrovního císařství stane 1. května 2019.
Akihitova slova při loučení se s úřadem nebyla jen prázdnými frázemi. Jako syn císaře Hirohita, který vedl Japonsko v době druhé světové války na straně Osy, si snad jako monarcha nemohl přát nic jiného než mír. Jeho výrok však není zcela pravdivý. Japonsko totiž stále vede geopolitický spor s Ruskem o Kurilské ostrovy, přestože ve válečném stavu obě země nejsou. I tento konflikt se však zdá být na dobré cestě. O mírovou smlouvu se snaží jak japonský premiér Šinzó Abe, tak i Kreml – alespoň ústy jeho šéfa Vladimira Putina, který 20. prosince při své tradiční tiskové konference ujistil, že mír si přeje nejen Tokio, ale i Moskva.
Císař Akihito opouští trůn po 30 letech v situaci, kdy země vycházejícího slunce zažívá hospodářský pokles, má za sebou rok plný „egyptských ran“v podobě přírodních katastrof (povodně, následná vedra, tajfun a nakonec zemětřesení) a zoufale potřebuje změnit striktní imigrační pravidla. V důsledku vymírání a stárnutí populace (Japonci patří mezi ty, kteří se dožívají na světě nejvyššího věku) totiž potřebuje doplnit pracovní síly. I za to se Akihito ve svém projevu přimluvil, což je v zemi, která si na své homogenitě zakládá a celá staletí žila v izolaci od ostatního světa, průlom.
Akihito byl průkopníkem v mnoha směrech. Pochází z nejstarší nepřetržitě vládnoucí dynastie světa (je již 125. japonským císařem). Byl prvním japonským vladařem, který přišel o svou božskou podstatu (té se v rámci podmínek kapitulace musel vzdát jeho otec) a byl brán jako člověk, symbol národa. Také jako první podnikal oficiální zahraniční cesty – v roce 2002 byl i v Praze, kde se setkal s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, jako první japonský císař vůbec přijel do Číny. Mnohokrát litoval japonských krutostí v Číně a Koreji v druhé světové válce a místa bojů navštívil, aby uctil padlé, čímž si proti sobě popudil pravicové revizionisty ve své zemi. Také je prvním císařem po 200 letech, který v zemi abdikuje. K provedení jeho přání, tedy opustit císařský palác, musel být dokonce vytvořen samostatný zákon. Jeho manželka Mičiko pak jako první japonská císařovna byla neurozeného původu a nyní je už jedinou císařovnou na světě.
Ve stopách otce
Na trůn po odchodu Akihita nastoupí jeho starší syn, v květnu 59letý korunní princ Naruhito, císařovnou se stane jeho žena, princezna Masako. Dalším v pořadí nástupnictví na trůn je mladší Akihitův syn, princ Fumihito, poté jeho syn Hisahito. Budoucí císařovna Masako totiž porodila manželovi dceru, Aiko, a nástupnictví po ženské linii japonské zákony neumožňují. Uvažovalo se o změně, po narození Hisahita se od ní však upustilo.
Naruhito chce podle svých slov pokračovat v otcových stopách – být blízko běžným lidem. A co o něm víme? Miluje hudbu – je vášnivým hráčem na violu – a zajímají ho způsoby středověké dopravy (na Oxfordu studoval vodní dopravu na Temži). Je také proti revizionistické politice ostrovního císařství, stejně jako jeho otec. Funkce císaře je ale nepolitická.
Problematičtější je role nové císařovny Masako. Bývalá diplomatka s tituly z Harvardu i Oxfordu si na palácový život po svatbě v roce 1993 špatně zvykala a trpí depresemi. Tlak na početí mužského následníka trůnu si také vybral svoji daň – Masako nejdřív potratila, než porodila. Jenže dceru, již zmiňovanou Aiko. Začátkem prosince sama uvedla, že má z vykonávání oficiální funkce obavy. Její stav se prý ale, podle jejích vlastních slov, zlepšuje. Přílišný tlak by však mohl mít na její duševní i fyzické zdraví neblahé důsledky.
A lidé? Ti oslaví mocenské střídání deseti dny volna v kuse. Což je v zemi, která dala světu termín pro upracování se k smrti (karóši) nevídaný jev. Oficiální střídání a s ním spojené oslavy se ale odehrají až na konci října.