Jaký bude brexit? A nastane vůbec?
LONDÝN/PRAHA Z původně jasně nalajnovaného procesu se stává téměř neřešitelná hádanka: ačkoli od referenda, v němž voliči ve Spojeném království rozhodli o odchodu z Evropské unie, uběhlo již dva a půl roku, stále není jasné, jak celý proces vlastně proběhne. A čas se neúprosně krátí – brexit má nastat již 29. března.
První případ v historii Evropské unie, kdy se nějaký členský stát připravuje na odchod z bloku, provázela v uplynulém roce řada zvratů – a je pravděpodobné, že v následujících měsících tomu nebude jinak. V mnohem méně komfortní pozici je Spojené království: jeho politická scéna je rozhádaná jako nikdy předtím, pozice premiérky Theresy Mayové (která vede vyjednávání s EU) slabá, a pokud by mělo dojít k takzvanému tvrdému brexitu (tedy bez jakékoli dohody), mělo by to na britské hospodářství devastující účinky.
Irsko jako problém
Hlavním kamenem úrazu je takzvaná irská pojistka. Má zabránit tomu, aby na hranici mezi Irskou republikou (členem EU) a Severním Irskem (součástí Spojeného království) nenastal po brexitu režim ostrých kontrol. Všichni si totiž v obou částech Irska ještě pamatují období, kdy tam bujelo sektářské násilí, jehož se ostře střežená hranice stala symbolem.
Na stole je tedy možnost, že by Spojené království včetně Severního Irska zůstalo i po brexitu na přechodnou dobu součástí celní unie s EU, což by zajistilo i nadále průchodnou britsko-irskou hranici. Proti tomu však brojí mnozí britští politici, včetně nemalé části vládnoucích konzervativců. Argumentují tím, že v takovém případě by vlastně k žádnému brexitu nedošlo a „přechodné období“by se mohlo protahovat donekonečna.
Rozhodující podklad pro brexit nyní představuje téměř 600stránková dohoda, kterou Mayová letos vyjednala s EU a na níž evropští lídři již odmítají cokoli měnit. Právě o tomto dokumentu bude britská Dolní sněmovna hlasovat zřejmě v polovině ledna a vzhledem k silnému odporu v Konzervativní straně není výsledek vůbec jistý. Pokud by poslanci dokument odmítli, následně by pravděpodobně padla britská vláda a tvrdý brexit by se stal téměř nevyhnutelným. Podle řady analytiků by právě strach před dopady tvrdého brexitu nakonec mohl odbojné poslance přimět k tomu, aby pro „rozvodovou dohodu“, byť se skřípěním zubů, hlasovali. Tu by pak ještě musel v plénu schválit Evropský parlament, což by zřejmě byla formalita, a k odluce by 29. března mohlo dojít bez větších otřesů.
Ve hře je i třetí možnost, kterou před několika týdny posvětil Soudní dvůr EU, totiž že Spojené království ještě může stáhnout aktivaci článku 50, na jejímž základě má k brexitu dojít. To by znamenalo – opět za předpokladu schválení ostatními členskými státy EU – setrvání v Unii a žádný brexit by nenastal.
Tři měsíce před plánovaným odchodem Spojeného království z Evropské unie není jisté vůbec nic. Dokonce ani to, zda k „rozvodu“skutečně dojde.
Tvrdý brexit nikdo nechce Možnost odchodu bez dohody zůstává noční můrou většiny politiků. Tvrdý brexit by přinesl obrovské potíže v obchodní výměně mezi Spojeným královstvím a unijními státy. Došlo by k zavedení hraničních kontrol i cel, zboží by putovalo mnohem déle než nyní, narostla by administrativa. Nastal by chaos i ve finančnictví, jistě by poklesl vzájemný turistický ruch. Daleko větší škody by takový režim napáchal na ostrovech, odkud do EU míří téměř polovina vývozu. Z unijních zemí by negativní dopady pocítily zejména menší státy se silným obchodním napojením na Spojené království – v první řadě Irsko, ale například i Nizozemsko.
Nekonečné tahanice mezi britskými politiky o to, za jakých podmínek má země z EU odejít, stejně jako zřetelné negativní vlivy „rozvodu“na hospodářství odcházející země, přinášejí oslabení euroskeptických hlasů v zemích Unie. O „frexitu“či „czexitu“se přestalo vážně diskutovat a podpora Evropské unii jako prospěšnému projektu nyní dosahuje mezi obyvatelstvem členských zemí historického maxima.