Paměti rockového dědečka
Boss, jak se přezdívá americkému rockovému písničkáři Bruci Springsteenovi, se může pochlubit mnoha talenty. V newyorském Divadle Waltera Kerra se posadil před publikum (téměř) sám v roli vypravěče a obstál. Sestřih z jeho one-man talk show vychází i na dvojalbu Springsteen on Broadway.
„Chtěl jsem udělat pár večerů tak osobních a intimních, jak je to jen možné. Broadway jsem si vybral, protože mi tamní krásná stará divadýlka připadala k mým záměrům ideální. Ve skutečnosti, s jednou či dvěma výjimkami, představovalo 960 sedadel Walter Kerr Theatre pravděpodobně nejmenší scénu, na jaké jsem v posledních čtyřiceti letech vystupoval. Ta show je jenom o mně, o kytaře, klavíru, slovech a hudbě. Část zahrnuje pouze mluvené slovo, něco zazpívám. Představení volně sleduje oblouk mého života a práce,“vysvětlil rocker svoje pamětnické spády.
Svými „hovory S“navázal Springsteen na knižní autobiografii Born To Run (2016). Na pódiu vlastně jen trochu „dědečkovsky“ vyprávěl o svých prožitcích a pocitech. Ale o tom, jak dobře a do značné míry obecně vystihl americkou realitu i americký sen, svědčí už fenomenální úspěch představení. Veřejné generálky započaly 3. října 2017 a původně mělo probíhat pět show týdně od premiéry 12. října do derniéry 26. listopadu 2017. Kvůli ohromnému zájmu, zneužívanému překupníky vstupenek, ovšem Springsteen přidal v následujícím roce početné reprízy. Na Broadway se vracel ještě v prosinci 2018.
Americká kritika nešetřila chválou. „V žánru portrétů umělců se ještě na Broadwayi neudálo nic tak reálného a nádherného,“jásali v New York Times. „Jedno z nejpřesvědčivějších a nejhlubších vyznání rockového hudebníka v posledních letech,“souhlasil „profesní“magazín Rolling Stone.
Jak se podařilo Springsteenovi „utáhnout show“? Přestože jeho nejvlastnější kumšt naplnil jen mnohem kratší část představení, kdy písně zazpívané s kytarou nebo za klavírem pouze funkčně dokreslují relativně dlouhé bloky mluveného slova?
Bossovu vyprávění nechybí rytmus, spád, zkrátka „drive“podobný tomu, jaký proslavil jeho koncerty. Springsteenův mluvený projev je emotivní, strhující, často vtipný. Jako když popisuje dobu, kdy hrál sedm dní v týdnu jako lokální „hvězdička“v ulicích Ashbury Parku, v pajzlech, na svatbách, mejdanech… a žádný zatracený hledač talentů ho nepřišel objevit do „tý zk… díry, smrtící pasti, sebevražednýho hnízda“, ze kterého chtěl „zdrhnout, popadnout svoji holku a vyrazit po dálnici někam pryč“. Vypravěč přitom neváhá použít i mnohem hrubší slova, nepůsobí však vulgárně, to spíš realisticky. Když během vyprávění vplyne příběh do vhodně vybrané písně, například Growin’ Up (Dospívání) či My Hometown (Moje rodné město), nahrávka přirozeně graduje.
Představení mělo přibližně stálý program, což však neznamená, že by nedocházelo k intuitivním změnám a že se Springsteen držel jen vlastního ega. Cítil-li potřebu, neváhal odbočit k politice. Album On Broadway zachycuje například moment, kdy se rozčilen doběla nařízením Trumpovy administrativy o rozdělování rodin imigrantů pustil do kritiky Washingtonu. Upozorňuje tu na hrozící „smrt demokracie“, děsí se „hrůz, o kterých nevěřil, že je ve svém životě ještě uvidí“. Publikum ani nedutá, pak vypukne mohutný souhlasný aplaus. Spolu s následujícím protestsongem The Ghost Of Tom Joad jde zřejmě o nejsilnější moment nahrávky.
I hudební část dvojalba stojí za pozornost. Ví se, jak dobře dokáže Springsteen podat svoje výpovědi jako osamělý písničkář. Na nahrávce se k němu pouze ve dvou skladbách přidává manželka, sboristka Patti Scialfa. Nahrávku ovšem ocení opravdu spíše anglofonní posluchači a zároveň velcí Bossovi příznivci. Což jí nijak neubírá na zajímavosti.
Bruce Springsteen: Springsteen On Broadway
Vyd. Columbia / Sony 2018