Repasování Jánošíka s otazníky
Končící umělecký šéf ND Brno podrobil nejúspěšnější hru Jiřího Mahena na historické téma razantní inventuře. Nejprve to udělal jako autor úpravy. A jako režisér na jevišti provedl revizi divadelně-ideovou. Ve výsledné rebelii ale zůstaly nežádoucí otazníky.
Jak Františák naznačuje už titulem, šlo mu v první řadě o moderní repasování Mahenova scénáře z roku 1909. Půl druhé stovky stran originálu, několik desítek postav (často bez jediné repliky) a zdlouhavě nedramatický příběh. V Brně nyní dvě třetiny stran a řada figur originálu správně spadly pod stůl. Mahenův archaizující jazyk ovšem zůstal. A ani po krácení se tento Jánošík nestal akčním hrdinou konvenujícím klipovitým časům dneška.
Džíny, kožené křiváky i cikánské disco
Jak má tedy vypadat Jánošík současnosti? Je to martyr z mýtu, nebo spíš gauner a zabiják? Co vykvétá kolem Františákova prokráceného, dobou ještě ošlehanějšího zbojníka? Hlavní hrdina už ve hře prochází proměnou. Drábi sedřou oba jeho rodiče k smrti. Proto začne tento nucený dezertér z katolického semináře loupit, zakazuje však svým kumpánům vraždit. Už třiadvacetiletý Josef Čapek a dvacetiletý Karel Čapek kritizovali nehrdinství titulní postavy Mahenovy hry a jako mladíci měli málo pochopení pro Jánošíkovo váhání ohledně práva vzít druhému život. Ale právě na jevištní akcentování pátého přikázání „Nezabiješ!“se režie soustředila v první půli inscenace především.
Doba však není jednoduchá, hodnoty se zvrhávají a předsevzetí puchří. Františákův zbojník to v tomto pojetí tedy nejdříve morálně a pak i na hrachu odskáče. Zbojnická cháska je ve finále totiž ponejvíce houfem zpustlíků, kteří se přehrabují v hromadě bankovek. Šibenice, na níž skončí, není z tohoto pohledu zase tolik hrdinsky melodramatická nebo nefér.
Františák se snažil Jánošíka protáhnout dneškem či ke dnešku na mnoha jevištních rovinách. Výsledek je všelijaký. Proměnu zbojníka v naznačené antitezi podporují obměny v kostýmech Markéty Oslzlé-Sládečkové. Zpočátku je to macho banda dneška. Zbojnický gang nosí džíny, kožené křiváky či kabáty. Namísto valašek jsou v té chvíli používány logicky revolvery a další palné zbraně. Šandor a jeho dva drábové jsou uhlazená smetánka v dobře padnoucích oblecích. Jánošík i jeho cháska však do lidového kostýmu pomalu vklouzávají s blížícím se koncem. Tradiční nátěr má setřít také scéna Marka Cpina, který na jeviště – kdovíproč – postavil obrovskou odosobněnou halu se zářivkami a velkými lítačkami, jindy přijde ke slovu drátěný plot. Není to vyvedené ani moc funkční.
Mahenem vybrané lidové písně tady nahradilo pět zhudebněných básní Vladislava Nezdařila. Hudba zachovává baladický tón a atmosféru folkloru prezentuje přímo na jevišti houslistka Jitka Šuranská. „Lidovú notečku“místy prostupuje také živě prezentovaný elektronický nářez Nikose Engonidise, do kterého občas zahřmí elektrická kytara Tomáše Davida hrajícího Ilčíka. A v jednom výstupu si tady divák ze záznamu poslechne i cikánské disco. Také se vám začala točit hlava?
Z této bodré i upřímné Františákovy snahy o jakousi namíchanou postmoderní etno divokost ve stylu Kusturicových filmů asi divák zůstane spíše zaskočený. Je to ve výsledku neorganická směska, které místy (podle výkonů pánské Jánošíkovy grupy) moc nevěří ani vystupující. Jednu velkou přednost však tato inscenace má. Je jí bravurní výkon Dominika Telekyho v hlavní roli. Teleky je po celou dobu ve výrazu přesný, energický i srozumitelný. Mladý herec při své hostovské premiéře pohybově i hlasově obsáhnul jeviště Mahenky s takovou kázní a takovým způsobem, jak to zde často nenabízejí našinci s mnohaletou praxí. Je skutečným živým nervem v poněkud překombinované inscenaci už přece jen zaprášeného divadelního textu.
Nová inscenace Jánošík Revisited, jak ji v pojetí Martina Františáka nasadila činohra Národního divadla Brno, zbojničí svým přístupem k jánošíkovskému mýtu i Mahenovu textu.
Jiří Mahen, Martin Františák: Jánošík Revisited
Režie a úprava: Martin Františák Dramaturgie: Lucie Němečková Premiéra: 14. 12. 2018 v Mahenově divadle