Krystalický příběh rodinného trápení
Do kin přichází snímek Beautiful Boy natočený podle autentických vzpomínek drogově závislého mladého muže a jeho otce. Timothée Chalamet v něm bravurně vystihl všechny odstíny osobnosti narkomana.
Když drogová či jiná závislost postihne kreativního člověka (a stává se to poměrně často), bývá výsledkem dílo, které se s tou neblahou životní etapou vyrovnává. To samozřejmě za předpokladu, že se podařilo boj nebo alespoň bitvu úplně neprohrát.
Podobně naložili se svou zkušeností i novinář David Sheff a jeho syn Nic. Po Nicově těžkém zápolení se závislostí na krystalickém metamfetaminu (čili pervitinu) vydal každý z nich knihu, v níž vylíčil své prožitky. Pro autory je to forma terapie a pro čtenáře rozhodně cenné svědectví, které nyní dostalo také filmovou podobu. Belgický režisér Felix van Groeningen obsadil ve svém anglickojazyčném debutu do role otce Stevea Carella, známého zejména z americké verze komediálního Kanclu. Carell ovšem už dříve dokázal, že chce a umí hrát i vážné postavy – to se mu povedlo například ve filmu Sázka na nejistotu z roku 2015. Roli narkomana Nica svěřil režisér talentovanému Timothéemu Chalametovi, který si předloni vysloužil nominaci na Oscara za roli v romanci Dej mi své jméno.
Příběh snímku Beautiful Boy je diktován postupující závislostí mladého Nica a čím dál zoufalejším úsilím jeho otce a celé rodiny o chlapcovu záchranu. Nic se před očima svých blízkých a ke své vlastní hrůze mění z citlivého a inteligentního mladíka v cizince, který lže všem okolo i sobě samému; středobodem jeho života se stává touha po další dávce, která ale nikdy nepřinese to, co si od ní slibuje. Timothée Chalamet skvěle rozehrává všechny fáze, jimiž osobnost narkomana prochází – od předstírání, že všechno zvládne, přes zoufalství nejhlubší závislosti až po znovu nabytou sebejistotu a (ovšemže falešné) přesvědčení, že se problém podařilo relativně snadno vyřešit.
Jeho otec David prochází odpovídajícím vývojem – od shovívavého postoje rodiče, který sám leccos vyzkoušel a kvůli jednomu jointu rozhodně nepropadá panice, až k naprostému vyčerpání z marné snahy zastavit proces, který mu z náručí vytrhává jeho „krásného chlapce“.
Nemůžete to kontrolovat, nemůžete to vyléčit
Nicovou nemocí trpí i všichni ostatní členové rodiny – Daveova bývalá i současná manželka, Nicovi malí sourozenci. Dave je ve snaze o Nicovu záchranu nejúpornější, i on však po vyčerpávajícím martyriu zjistí, že jeho možnosti jsou velmi omezené.
Na setkání podobně postižených rodičů se nad jejich hlavami klene nelítostný a zároveň útěšný princip tří C – „you didn’t cause it, you can’t control it, you can’t cure it“– „nezpůsobili jste to, nemůžete to kontrolovat, nemůžete to vyléčit“. Odevzdání se je poslední krok, následuje už jen bezpodmínečná láska a čekání na zázrak. Ten se v případě Sheffových stal a v tom směru může jejich příběh dávat naději podobně postiženým rodinám – zároveň je to ale i vyjádření solidarity s těmi, které takové štěstí neměly.
Beautiful Boy je zejména právě jakousi rukovětí pro ty, kdo se s podobnými problémy potýkají, nebo jsou jimi ohroženi (a to jsou koneckonců všichni). Je to zřetelně zacílené, sebou pohlcené dílo (což lze zejména autorům předloh těžko vyčítat), v němž už nezbývá místo pro nějaký další přesah. Popravdě řečeno, ten příběh jsme viděli mnohokrát – často ale právě ještě s něčím navíc, a to jej v těch nejlepších případech nejen nerozmělnilo, ale naopak předvedlo o to působivěji. Ať šlo o součást strhujícího proudu snímku Stevena Soderbergha Traffic nebo o zábavně stylizovanou, ale o nic méně drtivou studii devastující závislosti v seriálu Breaking Bad. Některé věci je však dobré opakovat stále a různými způsoby a Beautiful Boy má dobrou šanci do takové debaty účinně přispět.
Beautiful Boy
USA 2018 Režie: Felix van Groeningen Hrají: Steve Carell, Timothée Chalamet ad. Premiéra 3. 1.