Bolavá duše léčená doma
Duševní onemocnění prožije v Česku každý rok přibližně každý pátý obyvatel (21,7 %), uvádí Národní ústav duševního zdraví v Klecanech.
Jak to? Téměř čtyři procenta lidí zažijí závažnou depresi, více než sedm procent prožívá úzkosti, přibližně jeden z 15 lidí (6,4 %) je závislý na alkoholu, ostatní projdou psychotickými nebo jinými poruchami. Většina lidí s duševním onemocněním se však neléčí.
Probíhající reforma psychiatrické péče však může těm, kdo se léčí, v mnohém pomoci. Její podstatou je přesun péče z nemocnic do přirozeného prostředí pacientů.
Letos bude ministerstvo zdravotnictví pokračovat v podpoře vzniku a provozu dalších pětadvaceti center duševního zdraví, která jsou jedním z pilířů reformy psychiatrické péče v ČR. Pět takovýchto center už existuje od roku 2018: v Brně, Přerově, Havlíčkově Brodě a na dvou místech v Praze – na Proseku a ve Strašnicích.
Centra duševního zdraví poskytují služby založené na převážně terénní práci zdravotně-sociálního týmu, který minimálně polovinu času tráví v přirozeném prostředí lidí s duševním onemocněním. Jde o průlomový krok reformy psychiatrie. Zaměstnanci centra dojíždějí za svými klienty do jejich domácího prostředí a pomáhají jim začlenit se do běžného života a také například při jednání s úřady, školou či s hledáním zaměstnání.
Cílem je, aby pacienti díky této podpoře nemuseli být hospitalizováni a mohli při léčbě pobývat doma, fungovat maximálně samostatně a zároveň zůstali aktivně zapojeni ve společnosti.
Týmy jsou složeny ze sociálních i zdravotních pracovníků (psychologů a psychiatrů) a také z konzultantů – lidí s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. Jejich práce spočívá v pomoci a podpoře pacientů nejen v prostorách centra, ale především přímo u nich doma či kdekoli v jejich běžném prostředí. Centra poskytují mobilní, ambulantní, krizové a denní služby.
Letos budou zkušebně vytvořeny také týmy určené pro děti, pro gerontopsychiatrickou populaci, pro lidi s problémy závislostí a pro lidi v ochranném léčení.
Centra duševního zdraví mají předcházet tomu, aby musel být pacient hospitalizován, a pokud se to už stane, tak pomoci, aby se brzy vrátil domů. Důležité je včasné zachycení rozvoje vážného onemocnění a rehabilitace a pomoc k opětovnému začlenění i těch dlouhodobě hospitalizovaných do společnosti. jet