Už dlouho nebyly Vánoce
Komu už se stýská po vřelých rodinných setkáních, k jakým docházívá o vánočních svátcích, má možnost se jednoho takového zúčastnit v tragikomedii dánské režisérky a herečky Papriky Steenové.
Katrine (Paprika Steenová) tradičně pořádá vánoční oslavu pro svou rozvětvenou rodinu: celkem se má sejít třináct lidí, což není úplně šťastný počet, a navíc si mnozí z nich tak úplně nesednou – třeba Katrinini rozvedení rodiče. Letošek je ještě ke všemu výjimečný tím, že Katrinina sestra Barbara se stala kazatelkou a má svou vánoční premiéru. A na rozdíl od jiných let se má oslavy zúčastnit také černá ovce rodiny, Katrinina druhá sestra Patricia, která právě prodělala protialkoholní léčbu.
Filmy, které zatím Paprika Steenová (* 1964) režírovala nebo v nich hrála (těch je podstatně víc), se často točí okolo rodinných vztahů. Před dvaceti lety například ztvárnila jednu z hlavních rolí v slavném dramatu Thomase Vinterberga Rodinná oslava, kde se z respektovaného jubilanta díky odhalení neblahých pravd stává netvor, jehož budou jeho děti do smrti nenávidět. V roce 2014 hrála Paprika Steenová ve filmu Billeho Augusta Tiché srdce, v němž se rodina o víkendu loučí s nevyléčitelně nemocnou matkou, a samozřejmě i zde se ze zapomnění vynořují dávná traumata a konflikty.
Snímek, který nyní Paprika Steenová natočila podle scénáře Jakoba Weise, není tolik bolavý a má především komediální ambice, nicméně odehrává se na podobném půdorysu. Prvotní družnost ne zcela kompatibilních příbuzných neunese zátěž stresu a vyhrocených okamžiků, odhalí se neuralgické body a hraná laskavost je v některých případech nahrazena nepokrytou záští. Ať už je důvodem k pláči dávná rodičovská křivda, nebo skutečnost, že něčí zelí se zkrátka nedá jíst, ideální vánoční pohodě je výsledná atmosféra na hony vzdálená.
Je to vděčně rozvinutá, dobře zahraná, a tím pádem i celkem uvěřitelná situace, jenomže co s ní dál? Vánoční film Papriky Steenové potvrzuje, že rodinné setkání je stále živý (a obnovitelný) zdroj dramatické inspirace, na druhé straně však také to, že množina motivů, které z něj plynou, není neomezená. A najít originální vyústění také není úplně snadné. A tak naděje na cosi ryzejšího nakonec vzejde od těch, od koho by to nikdo (až na diváky) nečekal, a byl by v tom čert, aby se Svátky klidu a míru jako správná tragikomedie nedobraly až k něčí dlouho inzerované smrti...
Ironicky nasazená závěrečná píseň I Wish It Could Be Christmas Every Day korunuje příběh takové normální dánské rodinky, který některými momenty pobaví, ale na hlubší dojem to tak docela nestačí. Může však sloužit jako docela zajímavý
vhled do dánských vánočních zvyků: kolik rodin v České republice si letos ozdobilo stromek českými vlaječkami?
Svátky klidu a míru
Dánsko 2018 Režie: Paprika Steenová Hrají: Paprika Steenová, Sofie Grabolová ad. Premiéra 10. 1.