Dobro je dobrem i ze zákona V

Rozhodnutí Ústavního soudu bylo správné, řetězce musejí pomáhat potřebným

elké řetězce musí i nadále bezplatně poskytovat část neprodejného zboží potravinovým bankám. Senátoři minulý týden neuspěli u Ústavního soudu s návrhem na zrušení této povinnosti, kterou označili za nucený dar nebo také specifickou potravinovou daň.

Podle vyjádření soudu nejde o protiústavní zásah do vlastnických práv ani do práva podnikat. Soud opatření označil za součást mezinárodních snah omezit plýtvání potravinami, snížit produkci odpadu, chránit životní prostředí a pomáhat sociálně slabým.

Návrh už v červnu roku 2016 podala skupina 25 senátorů reprezentovaná Ivem Valentou (za Soukromníky).

Novela se přitom týká pouze prodejen s plochou nad 400 metrů čtverečních. A jde o ty potraviny, které nesplňují některé obecné požadavky, mají například deformovaný obal nebo špatné označení. Mohou mít i prošlé datum trvanlivosti, ale nesmí být nikterak závadné a zdraví nebezpečné. Zboží putuje do tzv. potravinových bank, které shromažďují, skladují a distribuují potraviny pro humanitární účely a charitu.

Zákon podle senátorského návrhu v podstatě zavedl nucenou účast na charitě.

To ale Ústavní soud ve svém rozhodnutí striktně odmítl. „Nejde například o nemovitosti, ale o zboží, které vlastník chce prodat se ziskem, a když to nejde, musí je náležitě zlikvidovat, což také stojí peníze. Zboží není určeno k tomu, aby ho někdo hromadil jako Harpagon někde ve skladu,“uvedl doslova soudce zpravodaj Jan Filip.

Komu zákon přináší profit? Položme si ale teď tradiční otázku Cui bono? Tedy komu současná podoba zákona z roku 2016 prospívá a komu tudíž konvenuje i rozhodnutí Ústavního soudu, jenž se de facto odvolává (zjednodušeně řečeno) na veřejné nebo chcete-li obecné blaho.

Ústavnímu soudu můžeme důvěřovat, leda bychom přistoupili na konspirační teorii, že se nechal podplatit některými menšími supermarkety, jež chtějí takto potrápit svou větší konkurenci. Ovšem to už je, jak sami uznáte, úvaha ad absurdum.

Co ale senátoři? Ano, ti si mohli už samotným napadením části novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích u Ústavního soudu, nezávisle na negativním výsledku, přičíst kladné politické body, zvláště v očích menších a středních živnostníků obávajících se jakýchkoliv státem řízených paušálních příkazů, ingerence a dalších direktiv, byť toto nařízení se týká pouze velkých supermarketů.

Pokud jde o zájmy řetězců, nezdá se, že by z „nové“legislativy (od roku 2016) propadaly nějaké obzvláštní trudnomyslnosti či defetismu. Podobné aktivity jim totiž přinášejí velmi dobrou reklamu coby štědrým nadnárodním donorům – altruistům, myslícím na potřebné. A reklama, jak známo, přináší opětovný zisk.

Že zákon má svůj smysl a plní svůj účel, potvrzuje i Česká federace potravinových bank, dle níž se množství takto distribuovaných potravin zvýšilo až na trojnásobek. Z toho lze mimo jiné vyčíst i fakt, že zdaleka ne všechny řetězce postupovaly dříve stejně cituplně anebo že sice pomáhaly, ovšem spíše nárazově a nekoordinovaně.

Jediným zcela jasným a nezpochybnitelným beneficientem rozhodnutí Ústavního soudu a zákona samotného tak zůstávají bezdomovci nebo řekněme lidé potřební. A to je také vlastní účel této právní normy.

Ostatně, zkuste si představit, že by Ústavní soud rozhodl opačně.

Některé řetězce by tak ihned přestaly do potravinových bank jídlo dodávat, a tím více by potravinové banky tlačily na stát, aby financoval vzniklý rozdíl z kapes nás daňových poplatníků.

Zákon přikazující řetězcům uschovávat potraviny, jež dříve nezřídka končily na smetišti, je principiálně zcela nezávadný

Česko jako země bezdomovců

A ten by nemohl než vyhovět, neboť už takto je Česká republika stavěna na nezáviděníhodný piedestal co do počtu bezdomovců a našeho přístupu k nim.

V České republice žije totiž 0,65 procenta lidí bez domova v přepočtu na počet obyvatel, což nás ve srovnání s ostatními světovými zeměmi na základě posledních dostupných čísel z roku 2015 řadí jen těsně před poslední Nový Zéland!

Stát proto v roce 2016 učinil přijetím novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích dobrou věc inspirovanou právě tím, že bezdomovců a lidí hluboko pod hranicí chudoby přibývá nejen u nás, ale v celé Evropské unii. A dobře a správně rozhodl i Ústavní soud, když tento zákon ve svém rozhodnutí podpořil.

Chápu argumenty senátorů, kterým jde, jak také říkají, především o princip. Najednou vidí „státem řízené vyvlastňování“, pověstnou první vlaštovku, kamínek, který přinese lavinu nuceného vykupování jako v době arizace a kolektivizace (to jsou doslova argumenty senátorů). Zákon přikazující řetězcům uschovávat potraviny, jež dříve nezřídka končily na smetišti, je přitom nejenom logický a správný, ale také principiálně zcela nezávadný.

Je totiž lidský. A lidskost je přece princip zcela fundamentální.