Šťastný terorista

Před sto lety, 9. ledna 1919, přinesly české deníky senzační zprávu. „Revolverový útok na minist. předsedu dra. Kramáře,“psaly Lidové noviny. Atentát na prvního předsedu československé vlády byl již mnohokrát popsán. Karel Kramář vycházel ve středu 8. ledna kolem druhé hodiny odpoledne spolu se sochařem Karlem Langrem ze své kanceláře na Pražském hradě, když tu k němu přistoupil neznámý mladík a vystřelil z revolveru. Z bezprostřední blízkosti nemohl minout, Kramáře zachránil těžký zimník, náprsní taška a přezka šlí, od níž se kulka odrazila.

Dobový tisk zdůraznil chladnokrevnost Karla Kramáře, který pokračoval ve svém běžném programu. Novinářům „humorně“řekl: „Nemyslel jsem, když jsem unikl rakouské šibenici, že budu první v Československé republice, na kterého se bude střílet.“Lidové noviny psaly o nedostatečných bezpečnostních opatřeních: „Onehdy dostal se až do audienčního sálu prezidentova na Hradě otrhaný žebrák, který mezi návštěvníky se procházel s kloboukem v ruce, prose o almužnu. To není demokracie ani svoboda, to je nepořádek.“

O motivaci útočníka, kterým byl sedmnáctiletý písař ve skladu státních drah a sympatizant radikálního křídla sociální demokracie Alois Josef Šťastný, napsal Ferdinand Peroutka v Budování státu: odpuzovalo jej, že „nový režim tak rychle zavedl všední dny“. Sám Šťastný, který byl pod vlivem bolševických agitátorů, prohlašoval, že činem chtěl zachránit revoluci, kterou zkompromitoval vstup socialistů do vlády. To si evidentně nemyslel otec pachatele, tajemník odborové organizace kovodělníků České strany socialistické na pražských Vinohradech Ferdinand Šťastný, který se v šest večer osudného dne přišel osobně omluvit členům vlády. „Šťastný byl hluboce pohnut jak proto, že případ stihl jeho rodinu, tak proto, že se příčí jeho vřelému národnímu cítění.“Ferdinand Šťastný (1873–1957) pak byl v následujícím roce zvolen za národní socialisty senátorem a post zastával až do poloviny 30. let.

Další osudy atentátníka jsou dokladem toho, že hrůzný čin nemusí znamenat doživotní stigma a destruktivní mladický radikalismus nevylučuje pozdější úctyhodnou činnost. Alois Josef Šťastný (1901–1979) byl odsouzen na osm let, ale již po 21 měsících byl propuštěn na amnestii. Odcestoval do Spojených států, poznal i Tichomoří. Do vlasti se vrátil v roce 1926. Živil se jako magistrátní úředník, publikoval v různých levicových periodikách. Za války byl krátce vězněn a po osvobození prošel několika nakladatelskými a novinovými redakcemi. Od padesátých let působil jako překladatel z angličtiny. Českým čtenářům zpřístupnil díla řady amerických autorů, například Jacka Londona, Johna Dos Passose, Johna Steinbecka, Roberta Penna Warrena či Erskina Caldwella. Jeho překlady vycházejí dodnes.

Další osudy atentátníka jsou dokladem toho, že hrůzný čin nemusí znamenat doživotní stigma a destruktivní mladický radikalismus nevylučuje pozdější úctyhodnou činnost