Bez respektu se léčit nedá

Podceňovat roli praktického lékaře je skutečně nebezpečné. A to pro pacienta i pro fungování celého zdravotnictví, pro které jsou praktici základním stavebním kamenem.

Každý člověk by měl mít „svého“registrujícího praktického lékaře, který bude mít celkový přehled o jeho zdravotním stavu i o tom, jak se jeho zdraví měnilo v průběhu času.

K tomu ovšem dodávám, že Lékařská komora zároveň hájí právo každého pacienta vyhledat specializovaného lékaře, kterého potřebuje, přímo, tedy i bez nutnosti návštěvy u praktického lékaře.

Pacienti mají právo svobodně si volit lékaře. Avšak na druhou stranu také lékař může odmítnout inzerce pacienty, pokud by se kvůli pracovnímu přetížení již o ně nemohl řádně starat. Ve vztahu mezi lékařem a jeho pacienty je však nejdůležitější vztah vzájemné důvěry. Pokud ten neexistuje, pak je léčba obtížná či přímo nemožná.

Je tedy pro člověka opravdu velmi důležité najít si lékaře, kterému bude jako pacient důvěřovat. Samozřejmě, hodnotit objektivně kvalitu zdravotní péče je velmi obtížné. Pro mě osobně jsou nejdůležitější reference od kolegů lékařů.

Spokojenost pacienta s vystupováním lékaře je jedním z aspektů. Nesmíme zapomínat, že lékaři jsou zde především proto, aby sloužili nemocným lidem. A vlídné slovo, i to léčí. Ocení je zejména staří lidé, kteří mají často oprávněný pocit, že se o ně už „nikdo nezajímá“.

Smutným faktem je však určité odosobnění současné medicíny. Kvůli stálému nárůstu administrativy a kvůli elektronizaci zdravotnictví mají lékaři stále méně času na samotné pacienty. Lékař místo toho, aby se díval pacientovi do očí a vzal ho třeba za ruku, musí civět na obrazovku a „datlovat“do klávesnice od počítače.

Autor, specialista na léčbu onemocnění krevních a lymfatických cév, je od roku 2006 prezidentem České lékařské komory