Cargo cult v Čechách
Víte, jaký je rozdíl mezi českým a čínským prezidentem? Žádný. Oba do roztrhání těla hájí čínské národní zájmy.
Chlívek přiznává, že ho dění okolo žižkovského domu jménem Klinika začíná rozčilovati – čas a prostor věnovaný jedné lokální debatě mnohonásobně převyšuje čas a prostor věnovaný řádově důležitějším věcem. Přesto jej jedna zpráva zaujala: Praha by Kliniku ráda převzala a dala do užívání squaterům. „Rádi bychom dům využívali podobně jako doposud. Ovšem s tím rozdílem, že by na provoz bylo vypsáno výběrové řízení,“říká předseda magistrátního výboru pro územní rozvoj Petr Zeman (Praha sobě). Město proto majitele domu vyzvalo k jednání o převodu.
Chlívek nechápe, co v takovém záměru Praze brání. Nechť zajímavý objekt v širším centru Prahy od Správy železniční dopravní cesty odkoupí a squaterům předá – Pražané toto moudré hospodaření jistě ocení.
Chlívek varuje a předpovídá: po časech Adriany Krnáčové (ANO) a Zdeňka Hřiba (Piráti) není tak daleko doba, kdy se bude v metropoli říkat: „Béme, vrať se!“
Pohled na totálně zmatenou politiku impéria je pro každého anglofila kormutlivý. Chlívek příliš netrápí, že současná premiérka v úterý zřejmě neprosadí rozvodovou dohodu s EU – ale že se na ostrovech nezformovala žádná jiná většina, která by měla jasné zadání a jasný plán. Reálně hrozí, že Britové po neúspěchu půjdou s prosíkem do Bruselu: „Nemohli bychom, prosím pěkně, ten slavný brexit ještě o pár měsíců odložit?“
A proti premiérce bude stát 27 předsedů vlád, kteří opáčí: „Možné je samozřejmě všechno, třeba bychom vám i rádi vyšli vstříc. Ale jste si jisti, že se za pár měsíců na něčem domluvíte, když se vám to nepovedlo za tři roky od referenda?“
Chlívek varuje a předpovídá: po časech primátorky Adriany Krnáčové (ANO) a primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) není tak daleko doba, kdy se bude v metropoli říkat: „Pavle Béme, ty náš kolibříku, vrať se!“
Výrok týdne však pronesla Miroslava Němcová, v roce 2013 málem premiérka. V rozhovoru pro Deník se nechala slyšet „Chtěla bych, abychom v roce 2019 prožili stejnou euforii jako v závěru roku 1989.“
Chlívek velmi váhá, zda tuto velkou větu komentovat. Chlívek, ač krapet mladší než paní poslankyně, by také rád zažil některé unikátní a neopakovatelné euforické životní zážitky znovu.
Nejen paní poslankyně, ale velká část naší intelektuální obce se chová jako domorodci na Vanuatu. Ti si po druhé válce vyrobili letecké antény z bambusu a rádiová sluchátka z kokosových ořechů – a věřili, že budou-li se chovat jako američtí vojenští radisté, také brzy přiletí letadla s úžasnými zásobami.
Chlívek má pro paní poslankyni – a nejen pro ni – smutnou zprávu: ať budeme skrze „cargo cult“volat po návratu roku 1989 sebevíc, Václava Havla, sametovou revoluci, euforii ani tehdejší mládí nám to zpátky nevrátí.