Reforma autorského práva na síti

Odbornou i laickou veřejnost již delší dobu rozděluje návrh směrnice o autorském právu na digitálním trhu neboli copyright směrnice, který je projednávaný již od roku 2016. Důvodem jsou zásadní rozpory mezi zástupci nositelů autorských práv, poskytovateli služeb informační společnosti a zástupci občanské a uživatelské veřejnosti, kteří upozorňují na riziko cenzury, nedostupnosti či zpoplatnění informací na internetu a omezení nabídky služeb.

Nepříliš dobrý návrh směrnice – na jaře odmítnutý a na podzim přijatý Evropským parlamentem – nyní směřuje do trialogu Evropské komise, Parlamentu a Rady, který má být završen příští pondělí, tj. 21. ledna. Terčem kritiky jsou především dvě oblasti.

Nové povinnosti

V článku 11 směrnice je upraveno právo vydavatelů k digitálnímu užití jejich tiskových publikací, ke kterému bude nutné získat zvláštní licenci. To však vyvolává obavy z omezování svobody informací na internetu a omezování informačního obsahu, jako se to stalo ve Španělsku po kauze Google News.

Evropský parlament proto do návrhu směrnice doplnil výjimky pro soukromé a nekomerční využití publikací a prosté internetové odkazy na ně (takzvané hyperlinky). Nyní je veden spor o to, jestli je možné dále takové odkazy doplňovat dalším obsahem, například slovy z názvů. Shoda panuje na potřebě omezení doby trvání práv vydavatelů: Evropský parlament navrhuje omezit ji z dvaceti let na pět, zatímco Rada jen na rok.

Zřejmě nejvíc je diskutován článek 13, který zavádí nové povinnosti poskytovatelům služeb ukládání a zpřístupňování obsahu na internetu pro širokou veřejnost. Zatímco Evropský parlament navrhuje některé poskytovatele služeb z článku 13 vyloučit, Rada se zaměřila na stanovení obecných podmínek, za nichž je odpovědnost za obsah nahraný uživateli vyloučena, tzv. „safe harbour 2.0“. Ten v sobě ukrývá aktivní dohled nad obsahem nahrávaným uživateli internetu, skrytý za povinnost přijetí „účinných a přiměřených opatření“pro vyloučení odpovědnosti za uživatelský obsah.

Rada se tak v podstatě rozhodla obejít zákaz aktivního dohledu nad cizím uživatelským obsahem, jak stanoví nejenom platná legislativa, ale i konstantní judikatura Soudního dvora EU. Vyjasnění otázky, jaké konkrétní opatření lze považovat za „účinné a přiměřené“, návrh směrnice nepodává.

Faktické zavedení aktivního dohledu Radou tak stojí v kontrastu k návrhu Evropského parlamentu, který chce, aby poskytovatelé služeb pouze spolupracovali s nositeli práv na odstraňování protiprávního obsahu. Ani tato spolupráce však není blíže vymezena a ani nejsou stanoveny žádné sankce za nespolupráci. Setkáváme se tak s nejasností, která bude místo unifikace ochrany autorského práva online vést k další roztříštěnosti v celé EU.

Špatný výsledek

Finální znění směrnice zatím neznáme a představy jednotlivých aktérů zůstávají v řadě oblastí nejednotné. Důsledkem je, že text návrhu obsahuje směs nesouvisejících novinek a příliš obecných formulací s velkým polem působnosti pro členské státy. To může v konečném důsledku vést k rozdrobenosti právní úpravy napříč EU, ať už jde o vymezení obsahu nutné spolupráce nositelů práv a poskytovatelů služeb a hrozby případné sankce za nespolupráci podle návrhu Parlamentu, nebo povinnost zavedení „účinných a přiměřených opatření“, již navrhuje Rada. Výsledkem transpozice směrnice na národní úrovni tak bude jiná úprava a jiná praxe v každém členském státu, což je u služeb na internetu, které neznají hranice, přesně to, co nikdo nechce.

A nakonec je tu otázka, zda nová úprava nepovede ke změně sídla poskytovatelů služeb, zejména větších, ve snaze vyhnout se nejasné a pro ně rizikové evropské regulaci.

Poskytovatelé, kteří si nemohou stěhování dovolit, budou v komparativní nevýhodě vůči zahraničním konkurentům. Navrhovaná směrnice tak může ve finále znamenat dražší služby pro zákazníky a méně dohledu nad protiprávním obsahem na internetu, než jak je tomu dnes.

Návrh copyright směrnice přináší velké rozpaky. Může vést i ke stěhování sídel poskytovatelů služeb, a to ve snaze vyhnout se nejasné a rizikové evropské regulaci. Výsledkem transpozice směrnice na národní úrovni bude jiná úprava i jiná praxe v každém jednotlivém členském státu EU