Sdílené pracovní místo: horká novinka v zákoně

místo tak mohou sdílet ti zaměstnanci, kteří v rámci kratší pracovní doby vykonávají během pracovního poměru stejný druh práce.

V tom případě však musí být sjednána individuální dohoda mezi zaměstnavatelem a každým příslušným zaměstnancem. Takovou dohodu je pak možné rozvázat dvoustranně, ale i jednostranně, a to bez uvedení důvodu a s patnáctidenní výpovědní lhůtou. Pokud se dohoda rozváže jen s jedním zaměstnancem, nemá to žádný vliv na existenci jeho pracovního poměru.

V nové právní úpravě se počítá i s pevným rozvržením pracovní doby mezi zaměstnanci sdílejícími jedno pracovní místo. Tento rozvrh musí být ale předem předložen zaměstnavateli v písemné podobě. Případný zástup mezi zaměstnanci není možný (či jen s jejich souhlasem). Má se tak zamezit tomu, aby pracovníci svázaní sdíleným místem byli v neustálé pracovní pohotovosti.

Klíčem ke správnému fungování sdíleného pracovního místa je výběr kolegy, s nímž bude druhý zaměstnanec schopen dobře komunikovat. Nestačí však, aby si společně rozdělili pracovní dobu, musí se domluvit i na přebírání odpovědnosti za jednotlivé úkoly. Není proto vyloučeno, že se bude pracovní doba zaměstnanců sdílejících jedno pracovní místo překrývat, aby došlo k předání úkolů a vyřízení dalších organizačních záležitostí.

Důvodem zavedení sdíleného pracovního místa je hlavně určitá volnost v pracovněprávních vztazích.

Současná rekordně nízká nezaměstnanost a stále častějí požadavky zejména mladších lidí na volnější životní styl nutí zaměstnavatele uchylovat se k různým atypickým formám zaměstnávání. Nový institut by měl oběma stranám vyjít vstříc.

Na západ od českých hranic se novinka v našem zákoníku práce ujala a je stále populárnější.

Mimochodem, dosavadní formu dohody, která se sdílenému pracovnímu místu podobá nejvíce, využívá v Česku zhruba sedm procent zaměstnavatelů. To v sousedním Německu využívá sdílené pracovní místo polovina všech společností.