Venkovská freska v Libni
Michal Lang nastudoval v pražském Divadle pod Palmovkou dramatizaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, kterou před čtvrtstoletím pro Národní divadlo pořídil Miroslav Krobot.
Nejenom pro skvělé venkovské drama Maryša chovají bratry Aloise a Viléma Mrštíkovy v úctě dramaturgové českých divadel. Oblibě se totiž těší i Rok na vsi v múzické dramatizaci Miroslava Krobota, který své zpracování této románové kroniky uvedl na jevišti Národního divadla v roce 1993.
S inscenací, i v rámci činohry naší první scény mimořádnou, se další pokusy sice měřit nemohou, dramatický tvar však bývá podkladem většinou solidních jevištních tvarů. Tak lze hodnotit i premiéru Divadla pod Palmovkou v režii Michala Langa.
Nezodpovědné zálety Proplétající se osudy obyvatel vesnice Habrůvka se na libeňské scéně odvíjejí v přiměřeném temporytmu a neztrácejí na poutavosti, což míním jako zásadní pochvalu tříhodinové produkce. Do popředí vystupuje především osudový vztah milenců Vrbčeny (Vendula Fialová) a Cyrila Rybáře (Ondřej Veselý), nevěrných svým zákonitým partnerům. Inscenace také výrazně akcentuje nezodpovědné milostné zálety pozdějšího rekruta Antoše (Petr Uhlík), který před odchodem na vojnu po sobě ve vsi zanechává dvě děti s různými partnerkami.
Na jeviště, zaplněné množstvím postav, přicházejí – jako symbol kontinuity – i dva protagonisté s libeňským divadlem před lety spjatí – Marie Málková a Miloslav Mejzlík (ona v partu bigotní, ale zároveň zákeřné mecenášky Frau Ebr, on jako poněkud pateticky moralizující farář). Inscenace není interpretačně zcela vyrovnaná, mohou za to také některé detaily režijního, ba i výtvarného pojetí. Vrbčena kupříkladu svými lacině koketními pózami připomíná spíš frivolní městskou paničku než venkovskou femme fatale, Janu Huškovi v roli jejího klamaného manžela evidentně nesvědčí vzezření chlapíka s pláštěm na holém trupu a dlouhými upravenými vlasy, jako bychom před sebou měli nějakého zálesáka z amerického dobrodružného filmu.
V mnohohlasu postav více vyniknou kreace dámské, maskulinita zobrazovaného společenství je oslabena. Autenticitu a pozitivní energii prezentuje Ivana Wojtylová v roli laskavé „bílé macechy“, v menších rolích dokážou jeviště rozsvítit také Barbora Kubátová jako Maryška, jedna z Antošem svedených dívek, či Radek Valenta, přesný v kresbě na první pohled submisivního, přesto morálně pevného Kunze. Zaujme i Lukáš Veřtát jako pubertální sirotek František, méně vydařené už je angažmá tří malých grázlíků (dva plus jedna), kteří hned zkraje inscenace malují bílou barvou na zeď vedle jména záletné Vrbčeny také „sprostý“kosočtverec.
Konflikty v Habrůvce
Jinak tato stěna tvoří základ k nápadité scéně Jana Duška. Klesající či stoupající závěsná svítidla či kříž spolu s herci přenášeným mobiliářem znamenají vždy nějakou obměnu interiéru (kříž při evokaci kostela), a co se týče hanopisů na stěně, které jsou vždy „postiženými“touž bílou barvou přemazávány, nezůstane jen u jednoho.
Po přestávce je dokonce celá plocha z prkenné zdi-ohrady zabílena, jen tmavé okraje naznačují, jaký byl původní podklad. Konflikty v Habrůvce se tedy evidentně řešily i touto „nástěnnou“formou nactiutrhání.
Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi
Dramatizace: Miroslav Krobot Režie: Michal Lang Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Ivana Brádková Hudba: Sebastian Lang Divadlo pod Palmovkou, Praha, premiéra 11. ledna
Autor je divadelní kritik