Juan dovede zemi ke svobodě
„Jsem na syna neskutečně pyšná,“říká pro LN matka venezuelského prezidenta Guaidóa
CARACAS Když byl nynější vůdce venezuelské opozice malý, jeho babička ho po koupeli mazala mastmi proti vyrážce.
„Až se jednou staneš prezidentem, něco takového mi nedovolíš. Teď ale nemáš na výběr,“říkala Juanovi, jemuž se tento rituál pranic nelíbil.
Juan Guaidó, který se v lednu prohlásil hlavou státu, je dnes tváří odporu proti režimu Nicoláse Madura a dosáhl globálního věhlasu. A to teprve ve svých 35 letech.
S vysokou politikou přitom podle své matky začal teprve před osmi lety. „Nemohu uvěřit tomu, že je Juan prezidentem. Jsem na syna neskutečně pyšná,“říká v exkluzivním rozhovoru pro LN Norka Márquezová.
Tato bývalá učitelka, která žila v ústraní, je dnes v centru pozornosti. Lidé na ni na veřejnosti pokřikují „máma prezidenta!“a prosí o selfie, objetí či stisk ruky.
„Bůh mi dal druhou šanci a skutečně mě obdaroval,“tvrdí 54letá žena, která si prošla mnoha traumaty. Je po rozvodu, vypořádala se s rakovinou tračníku i se ztrátou desítek sousedů a přátel, kteří zemřeli během přírodní katastrofy, jež zasáhla její rodné město La Guaira.
Před dvaceti lety tuto pobřežní oblast ve státě Vargas zdevastovaly záplavy a následné sesuvy půdy. Při katastrofě podle odhadů zahynulo až 30 tisíc lidí. Guaidóovi přežili, přišli ale o dům a museli se odstěhovat.
Norka Marquezová má za to, že tato traumatická skutečnost Juana citelně zasáhla a jeho charakteru dodala na empatii. I proto Juan podle svých bratrů zažehl v lidech pocit, že nejnovější rebelie vůči režimu bude úspěšná.
Juan Guaidó má navíc podporu Západu a drtivé většiny států Latinské Ameriky. Ekonomické sankce uvalené USA na státní ropnou společnost PDVSA jsou, jak Maduro přiznal, „devastující“.
A do ulic se vrátily statisíce protestantů. „Vamos bien!“(Jsme na tom dobře!) lze dnes lehce zaslechnout v ulicích Caracasu. „Juan je vůdce. Je to ten správný vůdce,“říká bez váhání další z mladších bratrů, 21letý Jesus.
Není sám, kdo se tak cítí. Stoupence opozice jednoduše zasáhla Guaidómánie. Mezi Venezuelany například koluje obrázek krabičky medikamentů s názvem Guaidón, které slibují vyléčení depresí, bolestí hlavy a celkové sešlosti. Prášky totiž obsahují tři životodárné vitaminy: konec uzurpace, přechodnou vládu a svobodné volby. Tedy tři mety, kterých chce Juan Guaidó dosáhnout.
Přesto se, alespoň na povrchu, nic dramatického v posledních dnech neděje. Ulice jsou tiché a k večeru liduprázdné. Obyčejný turista by nehádal, že je země uprostřed politické bitvy, která může skončit pádem režimu, občanskou válkou, americkou vojenskou intervencí či vítězstvím Nicoláse Madura.
Mnozí mají za to, že pokud socialistický vůdce ustojí i tuto rebelii, kterou Juan Guaidó rozpoutal 23. ledna, když se v centru Caracasu prohlásil za dočasného prezidenta, Venezuelu by zřejmě čekala dlouhá léta tvrdé diktatury. A návrat těžké deprese.
„Diktatura tu nebude navždy“
„Já Juanovi důvěřuji. Vím, co dělá, protože je to můj bratr. Lidé ho nesmí stresovat a tlačit na něj. Už před 23. lednem mu psali: Musíš složit přísahu jako prezident,“říká mladší bratr Simon, který je přesvědčen, že se režim nemůže zhroutit ze dne na den. „Je třeba vytrvat,“burcuje.
Juan je pro Simona celoživotním vzorem. „Nedávno jsem chtěl z Venezuely utéci. Žijeme totiž v zemi, kde tě můžou okrást nebo zavraždit, když se jdeš jenom projít. Není tu jídlo, léky, hromadná doprava nefunguje,“říká Simon, který nikdy nepoznal jinou Venezuelu než tu revoluční Huga Cháveze a jeho následovníka Nicoláse Madura.
Byl to právě Juan Guaidó, který svého bratra přiměl zůstat a dát Venezuele šanci. „Venezuelané musí ze své hlavy dostat čip, který jim říká, že diktatura je a bude součástí jejich života,“míní Simon.
Rodina si nicméně dělá starosti z toho, že Juana mají mnozí za supermana, který vyřeší všechny tíživé problémy Venezuely, jakými jsou hlad, korupce, zločinnost či nedostatek léků.
„Obávám se momentu, kdy Juan klopýtne a lidé ho začnou soudit a třeba ho i zatratí,“přizná se Simon.
Spolu se svým bratrem Jesusem neváhají Juana ukázat i v méně lichotivém světle. „Je nepořádný, nedochvilný a tvrdě ti vyčítá, když něco nedoděláš nebo se na něco vykašleš,“říká Jesus.
Podle něj je Juanova až pedantská cílevědomost jeho nejvýraznější vlastností. Do tohoto postřehu zapadá i vzpomínka Norky. První knihu, kterou kdy Juan přečetl, byl podle ní slovník. „Řekl mi, že chce vědět, co každé slovo znamená, aby se vyhnul nedorozumění,“vybavuje si Norka.
Juanova matka přidává k dobru pár dalších historek z jeho dětství. „Jednoho rána se můj muž a já probudíme pomalovaní červeným a modrým fixem včetně malého Gustava (druhý syn Norky Marquezové, pozn. red.), který s námi té noci spal. Představte si úplně počmárané batole. Udělal to Juan,“zavzpomíná Norka.
V daleko vážnějším tónu se ale svěří, že se bojí o bezpečnost svého syna, který se nezdráhá jít naproti nebezpečí. Během pouličních protestů v létě roku 2017 mu národní garda zlomila ruku a několikrát jej trefila gumovými projektily.
Tehdy byl ale jen jedním z poslanců, dnes je Juan Guaidó v přímé konfrontaci s Nicolásem Madurem a může brzy skončit ve vězení, či dokonce přijít o život.
„Naučila jsem se myslet pozitivně a vytlačit z mysli, že by se mu mohlo stát něco hrozného. Věřme, že to dotáhneme do konce. Vamos bien,“uzavře Norka Marquezová.