Struktury a ornamenty Čestmíra Janoška
VGalerii U Betlémské kaple začala výstava Čestmíra Janoška, malíře, který jako řada dalších umělců odešel po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy do zahraničí. Patřil k těm, kteří od konce padesátých let významně přispěli k vývoji českého experimentálního umění. Došel k osobitému pohledu na tehdejší realitu a s ním spojeným původním technickým postupům, kterými významně přispěl k české experimentální tvorbě šedesátých let.
Čestmír Janošek patřil k těm umělcům, kteří se tehdy po období izolace dokázali včlenit do mezinárodního vývoje a kteří osobitě rozvíjeli možnosti širokého proudu informelu. Přátelil se s dalšími osobnostmi českého umění, jako byli Vladimír Boudník, Zdeněk Beran nebo Mikuláš Medek, do jejichž okruhu se přirozeně vřadil. Stejně jako oni projevil výrazný smysl pro objevování vlastních metod, které mu dovolovaly neobvyklý a přitom pro svou dobu příznačný způsob vyjádření. Na výstavě je jeho tvorba zastoupená několika důležitými okruhy, v nichž se proměňoval jeho vyhraněný názor. Pozoruhodné jsou „mrazovky“, které se podobají strukturám „kresleným“mrazem na sklo. Také by takto vzniklé volně utvářené struktury mohly být výsledkem přírodních či chemických procesů. Připomínají i křehké a proměnlivé, až secesně laděné ornamenty.
Tajuplné „sazovky“
Jiným postupem, jejž autor objevil, jsou „sazovky“, blízké kompozicím Hanse Hartunga, v nichž jemné a zároveň ostře vedené linie tvoří hustou síť v černé ploše. Skutečný technický základ těchto experimentů ovšem zůstává záhadou, Janošek ho totiž nikdy neprozradil. Zkoušel však i další metody, kombinoval také olejomalbu s koláží nebo průmyslovými laky. Vytvářel i asambláže, v nichž struktura pronikla do prostoru.
V některých obrazech došel k čistému informelu, v jiných se zcela nevzdal zjednodušené figury, v níž zdůraznil její charakteristické rysy. A za pozornost stojí i umělcova grafika. Zajímavé jsou monotypy, ve kterých uplatnil výrazné gesto nebo v nichž jen lehce naznačil tvary postav v jakýchsi znacích, jako by navázal na Paula Kleea. Zajímavá je kolekce informelních fotografií, v nichž se prosadilo výrazné gesto a zároveň smysl pro světelné proměny.
Pro Čestmíra Janoška byla důležitá účast na neoficiálních výstavách – Konfrontacích, které se konaly v pražských ateliérech v roce 1960 a kde se setkávaly výrazné osobnosti tehdejší nastupující generace. V 60. letech zažíval Janošek, podobně jako řada dalších umělců, své nejšťastnější tvůrčí období, v němž vycházel z prostředí, které mu bylo přes všechny potíže blízké. Po odchodu do Německa se se svou ženou, výtvarnicí Evou Janoškovou, usadil v Kolíně nad Rýnem, kde mu nikdo nebránil ve svobodném uměleckém vyjádření. Jeho tvorba se ovšem v následujících obdobích vyvíjela pod jinými vlivy a odlišným směrem než v Praze. Nedosáhl už takových tvůrčích vrcholů jako dřív, jeho novější tvorba už nepůsobí tak soustředěně a přitom hravě, nedochází v ní už k tak spontánní a přirozené reakci na prostředí. Výstava nám tedy dovoluje nahlédnout do jeho dílny v období, kdy se utvářel a dozrával jeho pohled na svět a kdy se vřazoval do celkových mezinárodních souvislostí přes všechny překážky, které tehdejší situace v naší společnosti přinášela.
Čestmír Janošek: 1958–1968
Galerie Na Betlémském náměstí, Praha, do 24. 2.