EU reguluje televizi i YouTube

Evropská unie srovnala podmínky audiovize. Reklamy mají tvořit nanejvýš 20 procent vysílacího času.

Podobně jako jiné služby i takzvané audiovizuální mediální služby, zjednodušeně řečeno televize, jsou součástí jednotného evropského trhu. V tomto případě se jedná o připravovaný jednotný digitální trh – Digital Single Market (DSM) a jeho pravidla, která se nyní mění. Pravidla pro audiovizi jsou obsažena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU, více známou pod zkratkou AVMSD, jež byla do tuzemské legislativy promítnuta zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání.

Evropská unie se ale rozhodla stávající pravidla změnit. Koncem listopadu minulého roku tak byla po dvouletém projednávání na půdě evropských institucí schválena a vyhlášena v úředním věstníku EU novela AVMSD. Stalo se tak prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018. Směrnici je však nyní nutné transponovat. Nejzazší termín pro její promítnutí do národních právních řádů vyprší skoro za rok a půl, v září 2020.

Novela původní směrnice znamená poměrně významný posun v pravidlech pro poskytování evropských audiovizuálních služeb. Nová úprava je do značné míry motivována stávajícími trendy panujícími na evropském digitálním a informačním trhu, jako je snaha o takzvanou technologickou neutralitu.

Mnohá pravidla se tak budou do budoucna vztahovat nejen na „tradiční“televize, ale i na platformy pro sdílení videa (například YouTube, ale i Facebook či Twitter), ale také na audiovizuální mediální služby na vyžádání (například Netflix či HBO Go a podobně). V novém režimu by tak měly tradiční televize a nové audiovizuální služby fungovat na mediálním trhu za víceméně rovných podmínek. Doposud tomu tak nebylo.

Nová regulace si tradičně pro tuto oblast klade za cíl zvýšit kulturní rozmanitost a podporovat evropský obsah i v případě moderních audiovizuálních služeb. Zavádí se tak proto například 30procentní kvóty na evropská díla u služeb na vyžádání (pro tradiční vysílatele již kvóty platí dnes). Služby videí na vyžádání by zároveň měly nově finančně přispívat k rozvoji evropské filmové produkce, a to buď přímými investicemi do produkce, nebo neadresnými příspěvky do vnitrostátních fondů pro rozvoj kinematografie.

Zavádí se také zvýšená ochrana dětí před násilím, nenávistí, terorismem a škodlivou reklamou (například na nezdravé jídlo). Provozovatelé sdílejících platforem budou nuceni přijmout opatření proti takovému škodlivému obsahu. Nová legislativa však oproti některým návrhům neobsahuje automatické filtrování obsahu u sdílejících platforem. Jejich provozovatelé ale budou muset vytvořit efektivní mechanismus, který uživatelům umožní hlášení škodlivého obsahu a jeho následné mazání.

Regulace reklamy

Změny se týkají i reklamy. Z původního „hodinového režimu“, který spočíval v maximálním 20procentním podílu reklamních šotů v televizi během jedné hodiny, je nově zaveden přechod na „režim denní“. Reklamy mají tvořit nanejvýš 20 procent vysílacího času od šesti hodin ráno do 18. hodiny a od šesté odpolední do půlnoci. To zřejmě povede ke kumulaci reklamních bloků do lukrativních časů. Součástí novinek jsou i přísnější pravidla týkající se reklamy a teleshoppingu v pořadech pro děti.

Nová směrnice se dle očekávání setkala s kritikou. Té se dočkala zejména ze strany poskytovatelů moderních služeb. Někteří poskytovatelé mediálních služeb na vyžádání například stanovené kvóty na evropskou produkci vnímají jako příliš protekcionistické, zatěžující a bránící volným tržním mechanismům, zejména možnosti přizpůsobovat nabídku poptávce diváků. Nová evropská úprava audiovize ale poměrně věrně kopíruje nastolené trendy zpřísňující se regulace postihující i netradiční evoluční služby. Paralela například s projednávaným ePrivacy nařízením, které má také dopadnout na moderní služby elektronických komunikací, je nabíledni.

Služby videí na vyžádání, jako je Netflix či HBO Go, by měly nově finančně přispívat k rozvoji evropské filmové produkce