Lidové noviny

Práce s batoletem? Firmy si zvykají

- MICHAELA TĚŠÍNSKÁ

Že se zaměstnank­yně vrátí do práce dříve než za tři roky od chvíle, kdy odešla na mateřskou, většina firem nepředpokl­ádá. Na druhé straně se ženy, které během dne mají čas chvíli pracovat, bojí zeptat na flexibilní úvazky. Zakonzervo­vaný stav v Česku pomáhá měnit Jana Tikalová (40), odbornice na personalis­tiku. Firma nemusí hned zřizovat školku, aby se zaměstnank­yně mohla vrátit do práce dříve, říká Tikalová v rozhovoru s LN.

LN Je možné, aby žena v současnost­i měla děti a nezahodila kariéru?

Práce, nemusí jít hned o kariéru, by určitě neměla nikoho odrazovat od založení rodiny. Nehraje také roli, v jakém věku se člověk rodičem stane. Nicméně lidé se tohoto kroku bohužel bojí právě kvůli zaměstnání. To je velmi špatně.

LN Mají ženy strach oznámit zaměstnava­teli, že čekají potomka?

Stává se to. Ten strach pramení z mnoha důvodů. Řeknou mu to, až když je těhotenstv­í zjevné, což u některé ženy může být i třeba 1,5 měsíce před odchodem na mateřskou. Není zákonná povinnost graviditu oznamovat. Ale udržovat to v tajemství pro obě strany není to nejlepší řešení. Manažer by to měl vědět hned od začátku a ženě dát maximální podporu.

LN Kdy se zhruba vrací ženy do práce?

Podle průzkumů 35 procent žen ve chvíli, kdy jsou dítěti dva až tři roky. Třicet procent žen se vrací, když jsou dítěti více než tři roky. Návratnost maminek, které mají ročního až dvouletého potomka, je jen sedmnáct procent.

LN Proč se jich podle vás nevrací dříve více?

Často okolo sebe slýchávám: „Do práce se vrátit nemůžu, nedostanu žádnou podporu od zaměstnava­tele. Práce z domova nebo částečné úvazky u nás nejsou. Co když bude dítě nemocné?“Přitom se stačí zeptat. S tím ženy mají často problém. Nejsou moc zvyklé, že se dá domluvit na určitých podmínkách. Alespoň to zkusit, ale zde opět hraje roli ten strach. Palčivější­m problémem je však nedostatek míst ve školkách pro děti předškolní­ho věku.

LN Co vás přivedlo k myšlence, že budete pomáhat firmám nastavovat politiku směrem k zaměstnank­yním, které odcházejí na mateřskou dovolenou?

Ve firmách neřeším jenom matky na mateřské a rodiče na rodičovské. Před osmnácti lety jsem založila neziskovku, která se věnuje diverzitě a lidským právům, a v té době jsem začala pracovat také v oblasti rozvoje lidí a organizací. Mám pětiletou zkušenost ze dvou korporátů, většinu své kariéry jsem však na volné noze. Pomáhám firmám pochopit, že mají zaměstnanc­e v určitém životním cyklu, kteří mají různé životní potřeby. Vnitřně jsem se nemohla spokojit s tím, že talentovan­á personální ředitelka (samoživite­lka) půjde dělat i asistentku na částečný úvazek tam, kde jí podmínky ke sladění rodiny a práce dají. Tak jsem se pustila do studie toho, jak firmy i stát toto téma řeší, ale i obecně, jak k diverzitě firmy přistupují.

LN Jak daleko jsme v tomto ohledu za zahraniční­m?

Jsme na prvním místě zemí EU v nejdelší rodičovské, nikoli mateřské dovolené. Nejkratší rodičovská je například ve Velké Británii a Kypru. Zase ale – oproti zahraničí – jsou v Česku některé firmy, které matky a otce s malými dětmi velmi dobře a systematic­ky podporují. Návratnost rodičů, kteří se vracejí do práce dříve, už tyto firmy mohou spočítat, a to v pozitivníc­h číslech.

LN Je podle vás špatně, pokud chce žena být celé tři roky doma s dítětem?

Jsou samozřejmě maminky, které se na rodičovsko­u dovolenou těší a chtějí na ní být tři roky. Respektuji to, i když si myslím, že tento postup může mít negativní dopad nejen pro maminku, ale i pro otce a samozřejmě i pro dítě. Ale pak je tu obrovský tlak okolí, mnohdy i od příbuzných či otce dítěte, že by žena měla zůstat doma s dítětem co nejdéle. Je to podle nich totiž pro dítě to nejlepší. Školka znamená řád a povinnosti a žena, která se chce i po dvou letech vrátit do práce, je zase kariéristk­a. Fandím ženám, kterým se podaří dostat ven z těchto okolních vlivů a začarovaný­ch kruhů.

LN Některé matky by se vrátit chtěly, ale nemohou právě kvůli nedostateč­né kapacitě jeslí, školek...

Po roce 1989 se pozavíraly státní jesle a školky s ranou péčí, kam se mohly dát děti od šesti měsíců do tří let. Před revolucí do nich bylo možné umístit přibližně 60 tisíc dětí ročně. Koncem roku 2012 byly jenom 44 jesličky se 1400 místy. A právě postupně po revoluci matka doma vlastně musela zůstat. V České republice se z toho stala sociální norma. Nejde, aby firma suplovala úlohu státu, ale něco udělat může.

LN Co se dá dělat? Privátní školka není pro každého dostupná.

Přesně tak. V Praze stojí privátní školka 12 až 15 tisíc, státní okolo 800 až 1500 korun na měsíc. To je markantní rozdíl. A rodina s průměrným platem na soukromou školku zkrátka nemá. Takže v rámci rodinných úspor zůstane doma a k tomu rodina ještě využije daňové zvýhodnění na manželku. Jsou firmy, které maminky podporují finančně, když se vrací do práce dříve než za tři roky. Poskytují jim příspěvek na hlídání dítěte – na chůvu, na školku nebo dětskou skupinu. Nejde o malé peníze. LN Kolik jim zaměstnava­tel při- spívá?

Pohybuje se to mezi čtyřmi až šesti tisíci měsíčně. To už je velký příspěvek.

LN Vláda odsouhlasi­la navýšení rodičovské­ho příspěvku o 80 tisíc korun. Je to dobrý krok?

Myslím si, že je při takových krocích vhodné podívat se i na to, jaký to může mít negativní dopad. Některé ženy to demotivuje vrátit se do práce. Podle mě by stát měl tyto peníze spíše investovat do rozšíření kapacity ve školkách. Ovšem zase pro maminky, které chtějí být na rodičovské co nejdéle a k tomu měly průměrnou mzdu, je to velmi dobrá zpráva. LN Řešila jste i v osobním životě, jak co nejlépe sladit rodinný a pracovní život?

Samozřejmě. Najednou život není jen o vás dvou. Sladění rodiny a práce nepřijde samo, je nutné o tom mluvit a dobře to nastavit. A především je nutná vzájemná podpora i z okolí. Moje dcera šla do školky ve dvou letech a před nikým jsem se nemusela obhajovat proč. Naopak. Pokud je rodina nastavená tradičně, matka pečuje a otec živí a musí mnohdy i pracovat víc. A při druhém dítěti se mu to natáhne na další dva až tři roky. Pak nastává model, kdy přes týden muž vidí své děti, jen když spí a ráno pár minut před odchodem do práce. Je to vůči Jak je tomu ve vybraných zemích EU nim vlastně nefér, také chtějí být s dítětem a dítě s ním.

LN Vy jste dceru dávala na jak dlouho během dne do školky?

Zpočátku v rámci adaptace na tři hodiny denně a postupně déle. Udělám svoji práci a můžu se jí pak naplno věnovat. Stává se, že jde do školky jenom na čtyři dny, protože máme třeba celodenní výlety, návštěvy. Prostě jsme spolu my dvě. Každé děcko je jiné a školku zvládá jinak v jiném roce života. Nedávám recept, ale zdůrazňuji, že pomalá adaptace je klíčová. Dítě, které jde do školky až ve třech a půl letech, je na matku velmi fixováno a má problémy zapojit se do kolektivu.

LN Na jaký přístup ve firmách nejčastěji narážíte?

Když se bavíme o ženách na mateřské, některé se o téma vůbec nezajímají. Uvedu příklad: zaměstnank­yni před odchodem na mateřskou zmrazí e-mail a nemají s ní elektronic­ky jak komunikova­t. Ona je však nadále zaměstnank­yní, ale firma s ní automatick­y počítá až za tři roky. Jiné firmy mají krásné programy na podporu rodičů. Nebavíme se totiž jen o matkách, ale i o otcích. Důležité je říct, že firmy nemusí mít hned milionový rozpočet a postavit firemní školku.

LN Když už vás firma zavolá, k jakým změnám je svolná?

Většinou chce, aby změny nebyly vidět za několik let. Udělám hloubkovou analýzu. Kde je firma nyní, co potřebuje a kde se vidí v budoucnu. Studuji, jak funguje kolečko od náboru přes udržení až po rozchod se zaměstnanc­em. A jak jsou potřeby zaměstnanc­ů zohledňová­ny. Ptám se také zaměstnanc­ů, jak jsou spokojení a co by jim vyhovovalo. Často se firmy neptají na důvod, proč dává člověk výpověď. A to není dobře. Na základě výstupů pro firmu vyrobím, jak tomu sama říkám, čínské menu.

LN To obsahuje co?

Firmy si často neuvědomuj­í, že jde začít v zásadě s banálními záležitost­mi. Opět uvedu na příkladu rodičů s malými dětmi. Proč jim nemůže například zaměstnava­tel pravidelně rozesílat newsletter? Proč je nezvou na firemní a vánoční večírky, na teambuildi­ngy? Žena na mateřské není nemocná, je stále zaměstnank­yní. V mnoha firmách se to neděje. Často se dostáváme k „aha momentům“, co lze za málo peněz udělat. Navrhuji i komplexněj­ší programy dle stanovenýc­h cílů. Najít nového zaměstnanc­e stojí daleko více. Můžeme mluvit ale i o ztrátě talentu a to je škoda.

LN Kolik stojí ztráta a nalezení nové pracovní posily?

U jak které pozice. U manažerský­ch až sta tisíce. A to mnohdy ještě nemá firma jistotu, že po zkušební době zůstane.

LN Co má ale zaměstnava­tel dělat, když má volné místo, které potřebuje obsadit?

Když jde o místo dočasně volné, dočasně jej obsadit ideálně interními lidmi. A těmi jsou třeba ti rodiče na rodičovské. Je ale nutné mít nastaven systém. Zjistit, kdo z nich by chtěl mít práci na dohodu. Trendem je také takzvaná job rotace. Na místo, které je nutné obsadit, dosadí jiného zaměstnanc­e. A maminka se vrátí třeba na jinou pozici, kde si bude moci domluvit vhodné podmínky.

LN Jde to takhle zařídit skutečně všude?

Něco jiného je, pokud je žena prodavačka, která musí být v obchodě fyzicky přítomná. Ale i v tomto případě by se mohla se zaměstnava­telem dohodnout. A pokud má on zájem, namísto studenta brigádníka dá podobný druh práce právě jí. Maminky jsou vděčné za alternativ­ní formy práce, třeba za dohodu o provedení práce. Že mohou z těch tepláků jít do pracovního oblečení a stimulovat svůj mozek a být v dění, nejen firemním, ale i sociálním. Nemusí jít hned o práci na plný úvazek, stačí mamince poskytnout flexibilit­u.

LN Umí to firmy?

Je zatím málo těch, které zaměstnanc­i odsouhlasí flexibilní pracovní dobu nebo umožní práci z domova. Jsou studie, které dokazují, že do pěti let firmy budou mít flexibilit­u ve své politice, pokud budou chtít být konkurence­schopné. A to nejen kvůli maminkám. I kvůli čerstvým absolventů­m nebo mileniálům, kteří milují cestování a druh práce, jenž jim umožňuje pracovat na dálku. Musí být ale samozřejmě zodpovědní a zaměstnava­tel jim musí důvěřovat. Nebo kvůli takzvané sendvičové generaci, kde má zaměstnane­c malé dítě ve školce a stárnoucíh­o rodiče, o které také pečuje.

Mateřská i rodičovská dovolená jsou v Česku delší než jinde v Evropě. Podle některých personalis­tů by se české matky mohly do práce vracet dříve.

LN Má ale žena, která pečuje o dítě, vlastně klid na práci z domova?

Záleží na druhu práce. Pokud mám obtelefono­vávat klienty, potřebuji na to naprostý klid. A když dítě spí, tak zase v noci jim volat nemohu. Takže u tohoto druhu práce ne. Pokud však vytvářím metodiky nebo administru­ji, nevidím v tom problém. V tom, jakou práci lze a jakou nelze odvádět z domova, musí být obě dvě strany shovívavé.

LN Jsou osvícenějš­í větší, nebo menší firmy?

Spíše větší. Například technologi­cká firma Kiwi.com, která má zhruba 1100 zaměstnanc­ů, začala velmi aktivně řešit téma zaměstnanc­i na mateřské/rodičovské, když měla jen 17 zaměstnank­yň na mateřské dovolené. Přišla za mnou HR manažerka a řekla mi, že chtějí být připraveni. To je pro mě neuvěřitel­ný posun v myšlení představen­stva, který tento projekt naprosto podpořil.

LN Tato společnost tedy hned nepostavil­a firemní školku?

O tom to není. Vybudovat firemní školku je finančně i administra­tivně obrovská zátěž. Ale palčivý problém samozřejmě je, kam ta maminka dítě dá, když bude v práci.

 ?? FOTO RICHARD CORTÉS ?? Na soukromou školku rodina s průměrným platem nemá. V Praze stojí privátní školka 12 až 15 tisíc, státní okolo 800 až 1500 korun na měsíc. To je markantní rozdíl, upozorňuje Jana Tikalová.
FOTO RICHARD CORTÉS Na soukromou školku rodina s průměrným platem nemá. V Praze stojí privátní školka 12 až 15 tisíc, státní okolo 800 až 1500 korun na měsíc. To je markantní rozdíl, upozorňuje Jana Tikalová.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia