Corbynův coming out
Nová pozice labouristů měla oslabit premiérku a konzervativce. Paradoxně je může stmelit
Diplomatická tour Theresy Mayové minulý týden do Bruselu, Irska a Severního Irska byla jen stěží cestou peklem. Brexitový gordický uzel sice nepovolil ani o píď, ale nejsme, jak se zdá, v brexitovém pekle, nýbrž hluboko v brexitovém očistci. Veřejnost a politici stále tápou v informačním vzduchoprázdnu, nikdo neví, za jakých podmínek Británie nakonec Evropskou unii opustí.
Jedna změna tu po minulém týdnu přece jen je – vůdce labouristů Jeremy Corbyn se po více než dvou a půl roku od vyhlášení výsledku referenda o brexitu konečně vyslovil k tomu, jaký brexit strana chce a za čím si strana stojí. Labouristé změnili své požadavky ve třech hlavních bodech: vysvětlili, co míní souslovím „stálá celní unie“, vyjasnili svou pozici ohledně práv pracujících, která chtějí v jedné linii s Evropskou unií, a v neposlední řadě upustili od tvrzení, které hlasitě propagoval také bývalý konzervativní ministr pro brexit David Davies – tedy že strana by byla schopná zaručit stejné benefity, jako přináší členství země v EU, i po brexitu.
Co tohle všechno v překladu znamená? Zveřejnění pozice labouristů k brexitu bylo samozřejmě velmi dobře připravené a načasované. Mělo podkopat pozici Theresy Mayové v Bruselu i Irsku. Stejně tak mělo podlomit kolena i celé Konzervativní straně. Ale nepředbíhejme.
Cesta k měkčímu odchodu
Brexit v podání Labour Party totiž otevírá cestu k takzvanému jemnějšímu, měkčímu odchodu, kterému může premiérka čelit už tento týden, případně později v parlamentu, rozhodnou-li se poslanci vzít věc do svých rukou. Jinými slovy, labouristé nabízejí cestu k brexitu podle norského modelu. O něm panuje shoda mezi některými poslanci – nenechme se ale mýlit, většinovou podporu nemá, alespoň zatím. Co se velmi pravděpodobně naopak uzavírá, jsou dveře k potenciálnímu druhému referendu, byť to labouristé oficiálně odmítají přiznat.
Minulý týden se strana neoddiskutovatelně rozdělila, což je dnes vidět i navenek. Labouristé byli až doteď schopni neshody velmi dobře ukrývat. Ne tak po událostech minulého týdne. Řada poslanců a členů Labour Party totiž otevřeně podporuje setrvání země v Evropské unii. Stejně jako skoro 80 procent jejích voličů.
Jeremy Corbyn, celoživotní autentický odpůrce Evropské unie, tak zvolil to jediné, co mu jeho vlastní svědomí dovolilo, zároveň tak ale plave proti proudu svých voličů. Jako předseda strany upřednostňuje nové volby před brexitem, který podle něj neublížil konzervativcům tak moc, jak se předpokládalo. Tento krok by mu zároveň umožnil neušpinit si ruce, pokud by došlo na vystoupení Británie z EU bez jakékoliv dohody. Postavením se na stranu jednu ale logicky rozhněváte stranu druhou. Nemluvě o mnoha dalších názorových frakcích v parlamentu. Corbyn tak stejně jako Mayová velmi pravděpodobně nenajde shodu napříč Westminsterem.
S čím ovšem Jeremy Corbyn nepočítal, je fakt, že právě nová pozice Labour Party může naopak Konzervativní stranu stmelit, respektive příznivce brexitu v ní. Paradoxně to tak může hrát premiérce do karet ve chvíli, kdy se ona snaží získat čas pro svou již dojednanou dohodu s potenciálními budoucími dodatky.
Kde čísla nelžou, jsou pak také preference stranických vůdců. S Jeremym Corbynem jako šéfem labouristů je podle průzkumu Ipsos-Mori nespokojeno 72 procent lidí. Jak upozornily The Sunday Times, podobně nízký rating měl pouze Michael Foot, vůdce Labour Party v roce 1982. Společným znakem těchto dvou politiků je posun stranické agendy tvrdě doleva.
Politické strany byly až do této chvíle věrné třídnímu rozdělení společnosti. Nově se už ale začínají dělit podle identity. Tedy na příznivce a odpůrce brexitu.
Nový pořádek
Stranická orientace labouristů, stejně jako agenda tvrdého jádra konzervativních „brexiteers“, může nakonec přispět ke změně politické situace v Británii. Politické strany byly až do této chvíle věrné třídnímu rozdělení společnosti. Nově se už ale začínají dělit podle identity. Tedy na příznivce či odpůrce brexitu, což je ostře rozděluje.
Politici se novému pořádku zatím nepřizpůsobili. Je ale nabíledni, že tak učiní co nejdříve. Už ve čtvrtek se totiž v parlamentu bude znovu hlasovat a je veřejným tajemstvím, že řada poslanců otevřeně mluví o valentýnském vystoupení ze svých domovských stran. Nabízí se tak také možnost vzniku stran nových.
Třeba nakonec přece jen dojde ke kompromisu mezi britskými politiky ohledně brexitu, který nakonec parlament odsouhlasí. Věřme tomu, že se tak ale nestane bez toho, že by se rozpadly obě hlavní strany. Pokud je do rohu zatlačena premiérka Theresa Mayová, v opačném rohu je po minulém týdnu také Jeremy Corbyn. A britští voliči téhle situaci jen bezmocně přihlížejí.
Autorka je mediální konzultantka (MP Associates of London Ltd) a spolupracovnice
Českého rozhlasu