Bankovní pokušení
Sektorová daň na banky by nic dobrého nepřinesla
Domácí banky za sebou mají rekordní rok. Podle předběžných dat ČNB loni banky a stavební spořitelny dosáhly celkového zisku přes 81 miliard korun, tedy o deset procent více než za doposud rekordní rok 2017. V době, kdy zpomalená ekonomika nutí vládu škrtat, se nabízí úvaha. Neměly by se obří zisky bankovního sektoru zatížit speciální daní? Téma nadhodil v nedávných Otázkách Václava Moravce předseda ČSSD Jan Hamáček, podle něhož by to přineslo do rozpočtu deset miliard korun navíc.
Zavedení sektorové daně na banky (ale také telekomunikace či energetické firmy) zvažovala již vláda Bohuslava Sobotky. Argumentovala tím, že jde o nadprůměrně ziskové obory, jejichž služby jsou přitom v porovnání se zahraničím relativně drahé. Andrej Babiš tehdy zavedení takových daní odmítl.
Tady je pár důvodů, proč by nutkání zavést sektorovou daň měl odolat i dnes. Obecně platí, že sektorová daň ekonomice nepřináší nic moc dobrého. Jednak v důsledku snižuje ziskovost bank, a tím pádem i příjmy státní kasy. Stačí se podívat do Maďarska, kde po zavedení bankovní daně v roce 2010 došlo k extrémnímu snížení bankovních zisků. Banky své vyšší náklady s daní spojené samozřejmě přenášejí na své klienty. Bankovní daň ale odnáší zprostředkovaně celá ekonomika, jejíž výkonnost klesá kvůli nižšímu úvěrování. Přesně to se stalo na Slovensku, když vláda Roberta Fica v roce 2012 zavedla bankovní daň z vkladů. To samé se přihodilo i v Polsku, kde v roce 2016 sektorová bankovní daň podle odhadů zemi připravila o 0,2 procentního bodu ekonomického růstu zejména proto, že zpomalil růst objemu úvěrů. Zavádět nyní takovou daň v době zpomalujícího ekonomického růstu tedy ekonomice zrovna nepomůže. Polská zkušenost také ukazuje, že původní odhady, kolik přinese bankovní daň do státní kasy, se s realitou mohou výrazně rozcházet. Reálné inkaso daně může být třeba i o třetinu nižší.
Jak mnozí ekonomové upozorňují, sektorová daň má smysl, jen když se jí zatíží společnosti těžící ze svého monopolního postavení. Nic takového se ale českého bankovního sektoru netýká, ten je nejen přísně regulován, ale také velmi konkurenční.
Konečně platí, že by se tím vysílal signál všem jiným zahraničním investorům, že investovat peníze v Česku je dost riziková věc. Dělat něco takového kvůli pár (nejistým) miliardám korun do státní pokladny, to se opravdu nevyplatí.