Fotbal hrál jako o život
Národ tmelí kolektivně prožívané rituály. Ty české byly v posledních letech obohaceny o komickou složku. Před každým kulatým výročím se udělá anketa před nějakou střední školou o tom, co žáci o historických událostech vědí. Většinou toho moc nevědí, pletou si roky 1938, 1948, 1968 a 1989 a jejich zmatené odpovědi jsou pak zdrojem pobavení nebo pobouření. Pravidelně se pak objevují komentáře, které z toho viní školu či rodinu, případně odsuzují novou generaci, již minulost nezajímá.
Že se ale nedávná historie dá zpřítomňovat i tak, aby mladé zaujala, svědčí publikace Spolužák Jenda, kterou připravili čtyři studenti Gymnázia Jana Palacha v Mělníku pod vedením učitelky Renaty Špačkové. Středoškolští studenti udělali něco, co doposud neudělal žádný historik: vyzpovídali dostupné spolužáky a učitele Jana Palacha z dob jeho studií na mělnickém gymnáziu (1963–1966). Mluvili také s některými jeho příbuznými (bratr, sestřenice), autory nedávných životopisných filmů a dalšími osobami, které k němu měly blízko. Výsledky svého bádání, včetně neznámých fotografií, prezentovali v publikaci, která vyšla u příležitosti letošního 50. výročí Palachova činu.
„Když jsme hráli fotbal o tělocviku, hrál jako o život. On se do toho položil, žádný kamarádčofty neuznával,“vzpomíná na Palacha jeden spolužák. „Honza byl trošičku jiný, byl takový tichý, zvláštní kluk. Hodně četl, a přestože my jsme četli také, on byl prostě trochu dál. Bavil ho dějepis,“přidává další spolužačka. Podobných střípků najdeme v publikaci desítky a můžeme z nich sestavit barvitý portrét hrdiny v jinošském věku: přemýšlivý, citlivý, zásadový, poněkud uzavřený, o četbu se zajímající, k ženám galantní, ale poněkud odtažitý, špatně tancující.
Pozoruhodným detailem, který se opakuje v několika vzpomínkách, je to, že když byla uveřejněna první zpráva o činu, kde byl Palach identifikován pouze jako „student J. P.“, jeho spolužáky okamžitě napadlo, že by mohlo jít o něj, přestože někteří z nich se s ním již několik měsíců neviděli.
Studenti mělnického gymnázia představují zářný vzor. Práce s pamětníky, prameny a událostmi časově i místně blízkými dají žákům nekonečně víc než opisování dat a definic.
Vposledních týdnech se u nás – také díky nešťastné a zavádějící poznámce ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby – mluví o tom, že dějepis by se měl učit jinak a měl by se klást důraz na takzvané soudobé dějiny. Studenti mělnického gymnázia představují zářný vzor, jak by taková výuka mohla vypadat. Práce s pamětníky, prameny a událostmi časově i místně blízkými dají žákům nekonečně víc než opisování dat a definic. A téměř do každé české školy chodil, nebo alespoň poblíž bydlel, nějaký hrdina odboje, perzekvovaný sedlák, disident, básník, vynálezce nebo jinak pozoruhodný člověk, na kterého se neprávem zapomnělo. Dějepisáři, je to jen na vás!