Na mostě Západu

Polsko chce smiřovat Brusel s Washingtonem

Americký ministr zahraničí Pompeo navštívil Budapešť a pak se přes Bratislavu přesunul do Varšavy, na konferenci o Blízkém východě. Není podezřelé, že vynechal Prahu? Nesignalizuje to problém? Vypadá to, že spíše ne. Česko s Trumpovou Amerikou zásadní problém nemá (nepovažujeme-li za něj nevyjasněný vztah k Číně), ale zároveň nás Washington nepokládá za zemi, která by nějaký zásadní problém pomohla řešit. Takovou spatřuje spíše v Polsku.

Z toho nevyplývá, že Polsko něco musí dělat dobře a Česko špatně. Spíše se tu odrážejí hlubší vlivy. Podle tisku vystupuje polský ministr zahraničí Czaputowicz jako prostředník mezi Bruselem a Washingtonem. Prohlásil, že s Pompeem chce zahájit „varšavský proces“. A upřímně, Polsko k tomu má předpoklady. Nejen proto, že návštěva Varšavy a projev v ní patřily k tomu nejlepšímu, co Donald Trump zažil v Evropě.

Česko, hlavně za Topolánkovy vlády, vystupovalo jako velký spojenec USA. České elity vítaly nabídku radaru v Brdech a dělaly pro ni kampaň. Přesto nedokázaly získat většinu veřejnosti. Poláci ten problém vůbec neměli, ať vládli Tuskovi liberálové či Kaczyńského konzervativci. Vojenskou přítomnost USA si prostě zajistili, navíc s podporou voličů.

Lze namítnout, že tím horší pozici má Polsko v Bruselu. Až příliš často tam bývá na pranýři, neboť prý porušuje evropské hodnoty. Ale čísla o vztahu občanů k EU sdělují něco jiného. Členství své země v EU fandí jen těsná většina Čechů, ale Poláků to předloni bylo 88 procent (Maďarů 82 procent). Polsko tak není „protievropskou zemí“, jak zní klišé. I proto může aspirovat na roli prostředníka mezi Washingtonem a Bruselem, kde je Trump až příliš často považován za ďábla.

Hovoří-li se o roli Česka jako mostu, řečník mívá na mysli most mezi Západem a Východem, ať už v pojetí Edvarda Beneše, nebo Miloše Zemana. Ale Polsko chce být mostem mezi Západem a Západem, tím evropským a tím americkým. Možná to tak nepůsobí, ale není to malý rozdíl.