Za své názory ručil životem
Zemřel politolog a filozof Miroslav Kusý. Jeden z mála slovenských signatářů Charty 77
OMiroslavu Kusém, který ve středu 13. února 2019 ve věku sedmaosmdesáti let zemřel v Bratislavě na selhání srdce, se v jeho životopise dočítám, jakými funkcemi prošel a jaká byla jeho akademická a politická kariéra: vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působil jako vyučující na Univerzitě Komenského v Bratislavě, a to od roku 1967 po tři léta jako profesor. Vstoupil do komunistické strany, v roce 1968 se stal členem jejího slovenského ústředního výboru a na krátký čas dokonce vedoucím jeho ideologického oddělení, byl poslancem Slovenské národní rady a členem jejího předsednictva. Brzy však skončil jako knihovník a po podpisu Charty 77 jako dělník.
Tehdy jsme se seznámili a spřátelili. Nebylo snadné se s ním scházet, protože bratislavští státní policisté si dali záležet na tom, aby trojici jediných slovenských signatářů – kromě něj to byli Dominik Tatarka a Milan Šimečka – takřka úplně izolovali. Oč však vzácnější byla naše setkání, o to hlubší dojmy po nich zůstaly. Miro mi připomínal postavu z jednoho svého samizdatového textu: hrdina prožívá ve snu smrtonosné pronásledování, probudí se, na kole jede do práce a při tom se mu vracejí snové detaily, tentokrát však jako skutečnost, jež se odehrává na jeho kůži. v jeho domku, tuším v bratislavské Petržalce, který na každém kroku prozrazoval filozofovu ruku úspěšného kutila a zlepšovatele obydlí. My hosté jsme promlouvali a dohadovali se mezi sebou povzbuzováni jistotou o své pravdě, přesněji řečeno: vzpomínám si, že jsem tak vystupoval já. Prohlašoval jsem, že zabývat se marxismem je jako věnovat se studiu mrtvého jazyka. Teprve o třicet let později mi došlo, že to tak není. Nejmlčenlivější a nejmoudřejší mi připadal hostitel. Nejméně z nás si počínal jako neúprosný vykonavatel závěrů, ke kterým ve svých úvahách dospěl. Vlastně si tak nepočínal ani v nejmenším. Tato vzpomínka jako by předurčovala příští Mirovy osudy.
Muž, který zanechal přímou stopu
Podle mě byl ve své podstatě liberál už dávno před tím, než se jím podle vlastního vyznání stal. Potvrzoval svým vývojem i charakterem pravdu Masarykova postřehu, že konkrétní politické názory tvoří pouze úzkou složku složitého, bohatě vrstevnatého vědomí člověka. Z některých principů a postojů však ve svém zralém věku nikdy neslevil. Byl demokrat, a to tím důslednější, že se takového postoje dobral na svůj osobní účet a na účet své rodiny. Pokládal tudíž za samozřejmé, že jako myslitel, politik a občan ručí za své názory životem. Vždy se zastával přátelského vztahu Slováků k Čechům a bránil společnou československou minulost proti nacionalistům. Projekt spolupracující Evropy tvořil ústrojnou součást jeho představ o budoucnosti. Nesahal k silným výrazům, pokud si to nevynutil závažný společenský konflikt. Měl dobré přátele, ale vysloužil si i nevůli a nepřátelství lidí, kteří se zhlíželi v mocenském postavení a domnívali se, že je moc opravňuje k čemukoli. V tom mimo jiné tkví jeho aktuální odkaz.
Dny listopadového převratu v roce 1989 strávil Miroslav Kusý symbolicky ve vězení. Přijal sice potom funkci poslance za Veřejnost proti násilí, zvolili ho za člena předsednictva Slovenské národní rady, ale šlo spíš o epizodu stejně jako při ředitelování bratislavské části Kanceláře prezidenta republiky. Brzy se uzavřelo, protože Havel na svůj úřad rezignoval.
Od roku 1990 byl Miroslav Kusý rektorem Univerzity Komenského. Akademická dráha politologa a pedagoga nejlépe odpovídala jeho založení. Veřejné události však nepřestal sledovat. Střetal se například s Vladimírem Mečiarem a s jeho pokračovateli. V roce 2003 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád T. G. Masaryka. Ocenil tím po zásluze vše, co vykonal.
V říjnu loňského roku jsem se těšil, že se spolu uvidíme jako účastníci veřejné diskuse, kterou uspořádal slovenský Klub 89. Představoval jsem si, že spolu nakonec znovu posedíme v jeho známém domku, který s rodinou postaru obýval. Místo toho přišla zpráva, že je v nemocnici. Tak na mne zbyla kamarádská povinnost rozloučit se s ním. Martin Milan Šimečka o něm napsal, že zanechal přímou stopu, zatímco naše dějiny kráčely klikatě. Sotva bych našel výstižnější slovo.
Byl demokrat, a to tím důslednější, že se takového postoje dobral na svůj osobní účet a na účet své rodiny Vždy se zastával přátelského vztahu Slováků k Čechům a bránil společnou československou minulost proti nacionalistům
Miroslav Kusý i autor nekrologu Milan Uhde byli před listopadem 1989 členy redakční rady samizdatových Lidových novin