Smutek v Polsku
dny, 7. února, zemřel, bude mít zítra státní pohřeb, a v Polsku byl vyhlášen státní smutek. Olszewski byl profesí advokát, hájil v šedesátých letech přední odpůrce režimu, později byl u vzniku nezávislého odborového svazu Solidarita i u jednání kulatého stolu, který Polákům přinesl první volby, jejichž výsledek nebyl předtím jasný, protože do nově vzniklého Senátu a v omezené míře i do Sejmu mohli kandidovat i představitelé opozice. Výsledek byl drtivou porážkou komunistického režimu.
Při svržení Olszewského vlády v červnu 1992 nešlo zdaleka jen o lustrace – v Polsku ostatně dávno také platí lustrační zákon, byť konstruovaný trochu jinak než ten československý. Rozpory byly hlubší, a kdybychom si dali práci prohrabat starší dokumenty, snadno bychom si všimli, že jeho obrysy se v polské politické scéně a společnosti dají sledovat dodnes.
Byl to spor o minulost i budoucnost, o vyrovnání společnosti s komunismem i o další směřování Polska. Nevedl se mezi reprezentanty staré a nové moci, vedli ho především představitelé dřívější protikomunistické opozice mezi sebou. Olszewski byl prvním polským premiérem, který koncem roku 1991 vzešel z plně svobodných voleb, jeho vláda byla pravicová a měla zřejmé sociální akcenty. Byla jednoznačně pro vstup do NATO, byť to v té době znělo jako vysněná hudba hodně vzdálené budoucnosti. Její odpůrci ji obviňovali ze zatemnělého nacionalismu, ze snahy pomstít se někdejším utlačovatelům. A znovu – prohrabeme-li staré dokumenty, snadno v roce 1992 najdeme citáty, které by se daly používat ve sporu mezi dvěma tábory rozdělené polské společnosti i dnes. Dokonce se používají, a aby to bylo ještě názornější, používají jich občas stejní lidé jako tehdy.
Srovnání s českou politikou je tu trochu obtížné, ta česká totiž nemá tak vytrvalou a nápadnou kontinuitu. Hranice mezi rozdělenými částmi české společnosti vedou trochu jinudy, a celkem zřetelně nesledují rozpory někdejšího disentu. Také představitelů českého disentu se ve vysoké politice najde jako šafránu. Pochopitelně jich ubývá i v Polsku, čas plyne. Zítra se Polsko oficiálně rozloučí s jedním ze symbolů vlastní minulosti. PETRUŠKA ŠUSTROVÁ