SPD chce získat voliče právem na „home office“

BERLÍN/PRAHA Více peněz pro důchodce, lidi s nejnižšími příjmy a nezaměstnané anebo také právo vykonávat práci z domova.

Němečtí sociální demokraté (SPD) šli v minulých dnech do politické ofenzivy, když představili řadu návrhů, které mají podle jejich názoru přispět k modernizaci sociálního státu. Především jim ale mají vrátit ztracené voliče, kteří v minulých letech opouštěli SPD po tisících. Většina z nich zpravidla zakotvila buď u Levice či Zelených, v poslední době ale někteří našli cestu i k protiimigrační Alternativě pro Německo (AfD).

Nová koncepce sociální politiky v podání SPD, která počítá se štědřejšími výdaji státu, se jmenuje Sociální stát 2025. Strana, jež je součástí celostátní vlády vedené křesťanskodemokratickou (CDU) kancléřkou Angelou Merkelovou, se tak nadobro rozešla s reformami sociálního státu známými jako Agenda 2010. Ty v roce 2005 prosadila její vlastní vláda pod vedením kancléře Gerharda Schrödera.

Tehdejší opatření sice přispěla k výraznému poklesu nezaměstnanosti v zemi a následné hospodářské prosperitě. Na straně druhé ale také vedla k výraznému nárůstu chudoby u některých rizikových skupin obyvatel.

Největším trnem v oku mnoha levicových voličů byla sociální dávka označována jako Hartz IV, která kombinovala původní sociální podporu a podporu v nezaměstnanosti. Byla nejenom nižší než předchozí sociální dávky, ale její poskytnutí bylo zároveň vázáno na splnění řady podmínek.

Kdo ji chtěl pobírat, musel například dokazovat, že nevlastní žádný jiný majetek, případně se ho zbavit. Takové přezkoumávání majetkové situace občanů považují lídři strany za nedůstojné.

Sociální demokraté chtějí také dosáhnout zvýšení minimální mzdy až na dvanáct eur (zhruba 308 korun) na hodinu a zavést „právo na home office“, tedy práci z domova. Již dříve také představili návrh na zavedení základního důchodu, na který by měli bez splnění předchozích podmínek dosáhnout lidé s nejnižšími příjmy, jež minimálně po dobu 35 let přispívali do systému důchodového pojištění.

Autentická levice

Na první pohled se zdá, že pozitivní očekávání stranického vedení se začínají naplňovat. Sociálním demokratům totiž začaly v posledních dnech v průzkumech veřejného mínění nečekaně narůstat preference.

V porovnání s polovinou října se SPD podařilo vůbec poprvé znovu předehnat Zelené a obsadit druhou příčku hned za vedoucími křesťanskými demokraty. S 19 procenty, která jim aktuálně předpověděla agentura Emnid, sice stále ještě zaostávají o jedno procento za posledním výsledkem celostátních voleb ze září 2017. Nemluvě o necelých 40 procentech, která jim vynesla v roce 2002 poslední volební vítězství. Ale pokles popularity německých sociálních demokratů, u něhož se zdálo, že bude zkraje roku pokračovat, se zřejmě zastavil.

Jak uvádí například týdeník Der Spiegel, zasáhla nyní nejstarší socialistickou stranu v Evropě vlna euforie, jakou němečtí sociální demokraté zažívali naposledy v únoru před dvěma lety. Tehdy se stal jejich lídrem někdejší předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a zdálo se, že by SPD mohla po patnácti letech znovu vyhrát celostátní volby.

Podle týdeníku tak mají mnozí členové pocit, že se jejich strana osvobodila od „mlýnského kamene“, který představovaly neoblíbené Schröderovy reformy, a může se chovat „autenticky levicově“.

Je ale otázkou, kolik z návrhů SPD se podaří prosadit. Jejich křesťanskodemokratičtí partneři totiž jakékoli změny s poukazem na náklady okamžitě odmítli.

Saúdskoarabský princ Muhammad bin Salmán během návštěvy Pákistánu ohlásil obří investice do tamější chřadnoucí ekonomiky. Skrytým důvodem cesty ale může být snaha získat dalšího spojence proti Íránu.

ISLÁMÁBÁD/PRAHA Červené koberce, uvítání s blyštivými poctami za účasti vrcholných politiků a armádních špiček i nejvyšší pákistánské vyznamenání. V pákistánské metropoli Islámábádu se po příjezdu saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána na oficialitách nešetřilo.

Pákistánští hostitelé k tomu měli dobrý důvod: více než dvousetmilionová regionální velmoc sice vlastní jaderné zbraně, ovšem hospodářská kondice Pákistánu je mizerná. A předjednané půjčky a investice ze strany Saúdské Arábie mají pomoci alespoň v tom, aby si Pákistán – ve snaze odvrátit kolaps státních financí – musel od Mezinárodního měnového fondu (jako už mnohokrát předtím) půjčit za přísných podmínek peněz co nejméně. Finanční rezervy Pákistánu totiž klesly na historické minimum, a ačkoli země má ve srovnání se Saúdskou Arábií téměř sedmkrát více obyvatel, velikostí ekonomiky zůstává ani ne poloviční.

Předpoklady se během princovy návštěvy skutečně vyplnily. Saúdská Arábie se nad rámec již dříve dohodnuté finanční půjčky zavázala v brzké době „nalít“v Pákistánu zejména do petrochemie a energetického sektoru investice za 20 miliard dolarů (asi 450 miliard korun). A ačkoli saúdskoarabský ministr zahraničí Adel al-Džubajr opakovaně ujišťoval, že „jde o investici, nikoli o charitu“a že tyto investice „jsou výrazem důvěry Saúdské Arábie v pákistánskou ekonomiku“, skutečnost bude složitější. Princova návštěva Pákistánu byla totiž jen první jeho zastávkou během cesty po Asii, kdy navštíví ještě Indii a Čínu. Jde o zjevnou snahu vylepšit si reputaci a získat spojence poté, co bylo dobré jméno Saúdské Arábie poškozeno podle všeho státem organizovanou vraždou nepohodlného novináře Džámala Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu.

Dalším bin Salmánovým cílem je zjevně získat spojence – či alespoň neutralizovat přátelské vztahy – vůči úhlavnímu saúdskoarabskému regionálnímu rivalovi, Íránu. Zda se to v Islámábádu podařilo, je ovšem otázkou; Pákistán zatím s Íránem udržuje spíše přátelské vztahy. Když na společné tiskové konferenci šéfů diplomacií obou zemí saúdskoarabský ministr zahraničí obšírně hovořil o Íránu jako o „hlavním sponzorovi terorismu“, pákistánská státní televize raději na chvíli ztišila zvuk, aby ministrovým slovům nebylo rozumět. Plnohodnotné vysílání obnovila teprve ve chvíli, když „závadná“pasáž skončila.

Propusťte naše vězně Pákistánci oproti tomu po Saúdské Arábii žádali, aby ropná velmoc propustila více než 3000 Pákistánců, kteří v současnosti pobývají v saúdskoarabských vězeních. Odpověď byla okamžitá: princ včera osobně nařídil, aby většina z těchto lidí skutečně káznice mohla opustit. Pákistánu se navíc dostalo příslibu, že království bude členům pákistánské diaspory „nápomocno při případných těžkostech“.

To v překladu znamená, že Pákistánci pracující v Saúdské Arábii, kterých je asi 2,5 milionu, by se brzy mohli dočkat lepšího zacházení. Většina z nich vykonává nekvalifikované práce a jsou „občany druhého řádu“. Podle loňské zprávy organizace Human Rights Watch mnozí z Pákistánců čelí v Saúdské Arábii „nespravedlivému zadržování bez řádného procesu či jsou nuceni podepisovat nevýhodné a vazalské smlouvy“.