Otrava z lásky
Už na konci týdne oznámí americká filmová akademie držitele Oscarů za nejlepší snímky loňského roku. Opět se pak rozhoří diskuse o umělecké kvalitě děl oceněných zlatou soškou. Celkem zbytečně, protože jen letmý pohled do historie udílení cen jasně prozradí, že opravdu mimořádné filmy slavná anketa ocenit nedokáže.
Jak jinak totiž hodnotit vrtkavost americké akademie, která dokázala dát Oscara za režii třeba hercům Robertu Redfordovi nebo Kevinu Costnerovi, ale nikoli slavným tvůrcům, jako jsou Alfred Hitchcock nebo Stanley Kubrick?
Asi také nemá smysl vůbec komentovat verdikt, podle kterého Oscara za nejlepší film získal boxerský snímek Rocky se Sylvesterem Stallonem místo Scorseseho Taxikáře s Robertem De Nirem. A je absurdní, že tehdy ještě mocný producent Harvey Weinstein mohl zařídit Oscara pro svůj průměrný opus Zamilovaný Shakespeare v roce, kdy ho měla vyhrát Malickova Tenká červená linie anebo Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana.
Vždyť akademici nakonec nedokázali odměnit Oscary ani nezapomenutelná představení Marilyn Monroe v Někdo to rád horké, Jacka Nicholsona v Osvícení, Marlona Branda v Tramvaji do stanice Touha nebo Anthonyho Perkinse v psychologickém hororu Psycho.
Ať se ale pořád nedíváme jen do minulosti. V minulém roce akademici záměrně opomenuli snímek Paula Thomase Andersona Nit z přízraků a místo něj ocenili
Tvář vody, což je jistě nadprůměrný film, ale bez srovnatelných kvalit. A poté, co před lety ignorovali Andersonovo drama
Až na krev, může se tento kultovní režisér pomalu začít utěšovat tím, že už patří do dobré společnosti opomenutých velikánů.
Bizarní je ale hlavně důvod, proč akademici Nit z přízraků odmítli. Mnozí kritici, například Owen Gleiberman z Variety,
kritizovali dílo kvůli tomu, že jeho hlavní postava, kterou hraje Daniel Day-Lewis, je jasným „případem toxické maskulinity“. Což v době, kdy vrcholila kampaň Me Too, kterou odstartovalo obvinění Weinsteina ze sexuálního obtěžování, znamenalo jasnou stopku.
Jenže to, v čem politicky korektní Američan vidí maskulinitu, je ve skutečnosti nemoc. Přesněji obsedantně kompulzivní porucha (OCD). Anderson, tak jako před ním Hitchcock, přivádí na plátno postavu trpící psychickou nemocí. Ale zatímco Hitchcock ji neváhá stigmatizovat, když schizofrenika Normana Batese v Psychu
vykresluje senzačně jako vraha, Anderson jí dává naději na uzdravení.
Pokus o otravu jedovatými houbami, a to dokonce dvojitý, totiž představuje snahu o navození totožné situace, která OCD u protagonisty příběhu spustila. Je tedy součástí terapie, která se k podobným metodám úspěšně uchyluje. A „toxicky maskulinní“hrdina ji dobrovolně podstupuje, aby zachránil milostné pouto. Prostá genialita snímku tkví tedy v tom, že z otravy houbami udělá nejvyšší dar lásky.
Zatímco Hitchcock postavu trpící psychickou nemocí neváhá stigmatizovat, když schizofrenika Normana Batese v Psychu vykresluje senzačně jako vraha, Anderson jí dává naději na uzdravení