Výdaje: pojištění ano, občerstvení ne

Co mohou podnikatelé zahrnout do daňových výdajů a co do nich už nepatří? Výčet je poměrně široký na obou stranách spektra

Veškeré skutečné výdaje, které si podnikatel uplatní v daňovém přiznání jako daňové, musejí splňovat jedno základní pravidlo zákona o daních z příjmů.

A sice to, že se vždy a za všech okolností musí jednat o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. „Každý podnikatel by měl být schopen doložit a prokázat, že tomu tak je,“upozorňuje Monika Bartošová, daňová poradkyně ze společnosti Kodap.

Neoddiskutovatelné to bude u výdajů, které uvádí přímo zákon o daních z příjmů. „Do této skupiny spadají zejména takové výdaje, u kterých se až na výjimky nezkoumá věcná souvislost s dosaženými příjmy z podnikání, ale pouze skutečnost, zda byly oprávněně vynaloženy v souvislosti s činností podnikatele,“vysvětluje Jana Melicharová, daňová poradkyně z Liberce.

Jedná se například o daňové odpisy hmotného majetku, pojištění obchodního majetku podnikatele, škody vzniklé v důsledku živelních pohrom nebo způsobené neznámým pachatelem, výdaje na zabezpečení požární ochrany, výdaje vzniklé v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob či zaplacené smluvní pokuty a úroky z prodlení, poplatky z prodlení a jiné sankce z obchodních vztahů. Dále třeba vybrané druhy členských příspěvků, výdaje na pracovní cesty nebo paušální výdaje na dopravu silničním motorovým vozidlem.

Stipendium i příspěvek na stravu

Má-li podnikatel zaměstnance, spadají sem samozřejmě také náklady na mzdy či pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance. Rovněž třeba specifikované výdaje na pracovní a sociální podmínky a péči o zdraví zaměstnanců. Daňově uznatelným výdajem bude rovněž odvod do státního rozpočtu z titulu plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

„Patřit sem bude například také motivační příspěvek poskytnutý žákovi střední školy nebo studentovi vysoké školy připravujícímu se pro podnikatele na výkon profese,“uvedla Monika Bartošová. Může se jednat například o stipendium, příspěvek na stravování

a ubytování, příspěvek na jízdné nebo na pořízení pomůcek.

Podobně zákon o daních z příjmů uvádí také příklady výdajů, které naopak není možné uznat za daňové. Do daní si tak nelze dát například výdaje na pořízení hmotného majetku nad limit 40 tisíc

korun (lze uplatnit pouze postupně formou daňových odpisů), účetní odpisy dlouhodobého hmotného majetku, některá nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnancům, jako jsou příspěvky na kulturní a sportovní akce, využití rekreačních a sportovních zařízení či různé výdaje nad limity stanovené zákonem o daních z příjmů.

Neuspějete ani s výdaji na reprezentaci, kam patří například výdaje na občerstvení a dary, tedy s výjimkou reklamních a propagačních předmětů do hodnoty 500 korun bez daně opatřených jménem nebo logem podnikatele. Stejně tak do daní nepatří ani výdaje na osobní potřebu podnikatele včetně výdajů na opravy a údržbu majetku nezařazeného do obchodního majetku podnikatele.

Na parkovné zapomeňte

Pokud u vozidel uplatňujete paušální výdaj na dopravu, do nákladů nezkoušejte vložit ani výdaje na spotřebované pohonné hmoty a parkovné. Daňově uznatelná nebude ani hodnota nealkoholických nápojů, které podnikatel poskytuje zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, stejně jako nedoložená manka a škody přesahující náhrady.

„U podnikatele však může nastat situace a dochází k ní velmi často, že některé výdaje souvisejí jak s podnikatelskou činností, tak se soukromými potřebami podnikatele,“říká Jana Melicharová. Jedná se například o výdaje na telefonní služby či spotřebu energií v nemovitosti, která je využívaná pro podnikání i soukromé bydlení. Dále se jedná i o odpisy a spotřebu pohonných hmot u vozidla využívaného pro podnikání i pro soukromé jízdy podnikatele.

V takových případech lze do daňově uznatelných výdajů zahrnout pouze část výdajů souvisejících s podnikáním, a to podle předem stanoveného vhodného kritéria. „Je důležité, aby si dokázal podnikatel ono kritérium obhájit před správcem daně a aby při jeho stanovení přihlížel ke konkrétním podmínkám každého výdaje individuálně,“dodává Bartošová. Tento poměr výdajů nelze určit pouze paušálně hrubým odhadem.