Což takhle zrušit maturitu
Konec řemesel. Řemeslník jako ohrožený druh. Tak nějak znějí titulky, které můžeme v poslední době číst v novinách i dalších médiích. V zásadě nelžou. Řemeslníků je vážně málo. Přesto je třeba varovat před hysterií, před zaváděním směrných čísel nebo stanovováním nepodkročitelné hranice u jednotných přijímacích zkoušek na střední školy s maturitou. Současný ministr školství Plaga naštěstí nic takového nepředpokládá. Podle toho, co říká a co před týdnem znovu opakoval na mezinárodní konferenci Digitální Česko 2019, nemá smysl rozhodovat o budoucnosti dětí na základě jednoho nebo dvou testů z češtiny a z matematiky. Měl by se maximálně využít potenciál každého žáka. Otázka je, jak ten potenciál odhalit, když je škola, a to i ta základní, zaměřena víceméně jen na akademické schopnosti. Přitom není vyloučeno, že kdyby si mohli žáci vybrat, věnovali by se občas radši než větnému rozboru třeba rozboru zámku od dveří nebo vypínače od čehokoli. V některých zemích takovou šanci mají, protože školy disponují zajímavě vybavenými dílnami na kde co a k dispozici bývá i někdo, od koho lze mnohé odkoukat. Když říkám šanci, nemyslím ovšem povinnost, jakou představuje pracovní výchova pro všechny, o níž kdosi napsal na Facebooku: „... mě třeba vařit baví, ale na základce jsem ty hodiny nesnášela, stejně jako šití, dílny a pozemky. Vůbec nedávaly smysl. Co se dá udělat za 45 minut s dvaceti lidma?“
Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že se takzvaným manuálem stává jen ten, kdo nemá na to, aby se stal intelektuálem. Nevím ani, co proti takovému povědomí dělat, ale napadá mě, jestli by nepomohlo, kdyby se zrušily maturity a všichni, kdo úspěšně absolvují po základce ještě alespoň tři roky vzdělávacího procesu, by byli prostě absolventy středoškolského studia s příslušným vysvědčením. Ono to může vypadat jako příliš radikální návrh, ale ve skutečnosti by se ulevilo všem: maturantům, že by se nemuseli jednorázově a ve stresu dřít i věci, které je nezajímají, nematurantům, že by nebyli za druhořadé, a státu, že by ušetřil za organizování zkoušky. Komu by bylo maturity líto, mohl by ji třeba složit dobrovolně, tedy na přání. Proč ne? Vůbec přitom nepochybuju, že někteří by stáli vedle toho vysvědčení spíš o něco jako zvláštní certifikát osvědčující například jejich schopnost tvarovat dřevo.
Britský The Guardian píše, že na vysokých školách ve Velké Británii studuje 130 tisíc studentů z Evropské unie. Zároveň 15 tisíc britských studentů studuje v členských zemích EU. Kromě toho je v běhu nemálo výzkumných projektů, na nichž spolupracují univerzity napříč Evropou. Co s nimi bude po brexitu? Guardian uvádí, že britské univerzity by mohly během příštích dvou let přijít o víc než miliardu liber (kolem 30 miliard korun). Na druhou stranu by studenti z EU, kteří by v Británii zůstali, museli nejspíš platit za studium víc než dosud. A že to nejsou ani teď zanedbatelné částky! Tak si počkejme, jak to nakonec všechno dopadne.