Digitální vzdělání potřebují všichni
„Děti mají ovládat technologie, ne naopak,“říkají autorky vzdělávacího projektu makeITtoday
Ikdyž české děti působí dojmem, že jsou s chytrými telefony a tablety srostlé, ony a často ani jejich rodiče nebo učitelé netuší, co se za barevným displejem vlastně skrývá. Změnit se to snaží dvě mladé HR manažerky Klára Štouračová a Silvie Zeman, zakladatelky vzdělávacího projektu pro školáky a teenagery makeITtoday. Děti se v těchto kurzech učí programovat, zlepšují své znalosti z informatiky, ale i logické myšlení či schopnost komunikace a spolupráce.
LN V makeITtoday učíte základy programování, digitální dovednosti nebo třeba práci s roboty děti od osmi do 18 let. Jak dlouho projekt běží a co vás vedlo k jeho spuštění?
Silvie: Přesně před rokem jsme otevřeli první kurzy. Většina lektorů má stejně jako my dvě práce na plný úvazek v technologiích, pracují třeba jako vývojáři v IT firmách. Shodně říkají, že se k tématu dostali pozdě, náhodou, že je potřeba dětem technologická témata představovat mnohem dřív. Nic podobného jako makeITtoday zatím v Česku není. Nejde nám jen o programování samotné, chceme, aby se děti v našich kurzech přirozeným způsobem učily také soft skills, takzvané měkké dovednosti. To je podle nás něco, co si v běžné české škole děti neosvojí.
LN Tak jak to známe z amerických filmů pro teenagery, kde děti stojí za pultíkem a obhajují svoje postoje?
Silvie: Přesně tak. Je fajn, že umí něco hezkého vytvořit, ale také by měly být schopné projekt ukázat, vysvětlit, prodat. Není potřeba jen soutěžit a šťouchat do sebe se slovy „neopisuj ode mě“. Naučit se spolupráci, i když skupinka, ve které se pohybují, je různorodá. Myslet kreativně! V našich kurzech se setkáváme s tím, že se děti bojí odhalit svoje postřehy, aby neřekly nějakou chybu. Ukazujeme jim, že často není jen jedna správná odpověď, probíhá brainstorming.
LN Aby výuka nebyla jen o přístupu: sedni si na židli, splň úkol a můžeš jít domů?
Klára: Naše kurzy jsou interaktivní. V hodině se věnujeme online i offline aktivitám, děti například hledají chyby v programu a také různě spolupracují.
Silvie: Chceme, aby se programování zpřístupnilo co největšímu množství dětí. Nejen těm, které jsou třeba nadané na matematiku. Jde o dovednosti, které budou potřebovat všichni, ať už jsou to výše zmíněné soft skills, nebo technologické myšlení. Vidíme, že to tady chybí. Pak v dospělosti nastoupíme do práce a divíme se, co se po nás chce.
LN To jsme na tom tak špatně?
Klára: Chybí nám umění komunikovat i spolupracovat. O západní Evropě ani nemluvím, ale už i třeba Maďarsko nebo Estonsko si podle potřeb moderní doby upravily výuku ve škole. Máme se Silvií zkušenosti ze studia ze zahraničí a od začátku kariéry pracujeme v mezinárodních firmách, je vidět, že jsme v Česku hodně pozadu. Často se mluví o tom, aby se z nás nestala montovna Evropy. Naší motivací je něco proti tomu podniknout, vychovávat inovativní leadery.
LN Jak to dnes vypadá na klasické základní škole s výukou technologií?
Silvie: Jedna hodina týdně na prvním stupni po dobu jednoho roku, třeba v 5. třídě, stejně tak jedna hodina týdně na druhém stupni, například v 8. třídě.
Klára: Většinou s názvem informatika nebo počítače. Každý učitel si předmět pojímá po svém, záleží na něm samotném, jaké má znalosti, zda zvládá aktuální trendy. Děti se nanejvýš podívají, jak vypadá Word nebo Excel. Tabulky pro holky, trocha programování pro kluky. Žádná zábavná interaktivní forma vhodná pro všechny.
LN To samé by se asi dalo říci i o středních školách, pokud nejsou na IT zaměřené. Zvládáme brouzdat po internetu, volnočasové aktivity online, ale asi se nedá moc mluvit o nějakých digitálních dovednostech.
Klára: Tak to bohužel je. Z posledních šetření České školní inspekce vyplynulo, že většina učitelů informatiky ani nechce měnit osnovy podle nějakých trendů, necítí potřebu. Přitom ale nejde jen o jeden jejich předmět, technologie by se měly dotknout výuky všech předmětů. Ptali se i dětí, zda mají pocit, že je ve škole dostatečně vedou k digitální gramotnosti, a zda to vnímají jako důležitou záležitost. Třetina studentů řekla, že ne a že to pro jejich budoucnost stejně není ani důležité. Rodiče příliš spoléhají na to, že děti dostanou ve škole vše potřebné. Nejde přitom o naši volitelnou možnost, ale o znalosti a dovednosti, bez kterých se neobejde nikdo z nás.
LN Do stejné oblasti zřejmě spadá i umění kritického myšlení, mediální gramotnost, pátrání po zdrojích informací na sociálních sítích a zpochybňování, proč mi někdo tvrdí, co mi tvrdí, a zda je to pravda. Máte třeba nějaký pozitivní příklad, kde už umí k digitálnímu prostředí přistupovat jinak?
Silvie: Velká Británie nebo Estonsko. Programování není jeden předmět, prolíná se celou výukou. Technologie není něco vymezeného zvlášť, jde napříč celým systémem. U nás je běžné, že učitelé neumí ovládat ani projektor. Jeden český kantor sdílí počítač ve sborovně s dalšími dvěma až třemi. Dovedete si v dnešní době představit pracovat bez počítače? A že ho sdílíte s dalšími třemi kolegy?
Klára: Lektoři nemají ani prostředky, ani podporu v osnovách, žádné další vzdělání. Existuje sice česká strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, ale body, které už dávno měly běžet, se nestíhají. Takže pokud se neangažují sami pedagogové, systémová změna probíhá velmi, velmi pomalu.
Silvie: Je přitom nutné vychovávat aktivní uživatele, nejen někoho, kdo si umí pustit písničku na YouTube, ale mladého člověka, který umí vyhodnotit rizika. Děti mají ovládat technologie, ne naopak. Vědět, že jde o nástroj, ne o hračku. Stačí se podívat do okolních zemí, jaký mají přístup a jak benefitují z propracovaného systému.
LN Jací rodiče zapisují děti do vašich kurzů? Nebo přicházejí děti samy, že mají zájem?
Silvie: Naše rodičovská základna se rozšiřuje. První zájemci byli zaměstnanci z IT firem, lidé z oboru, kteří na podobné kurzy čekali. V současnosti za námi chodí už i rodiče, kteří vnímají, že jsou pozadu. Svěřují se nám, že mají strach, že jim ujíždí vlak, ale nechtějí do života přinést stejnou nevýhodu svým potomkům. Rádi by, aby se jejich děti v tématu vyznaly lépe než oni, už i proto, abychom jednou byli konkurenceschopní ve světě.
Klára: Dalo by se říci, že všechny děti vědí, jak vypadá chytrý telefon, který je součástí každodenního života. Je fajn, když nechtějí jen pasivně konzumovat, ale mají v sobě zvídavost a mechanismu uvnitř chtějí přijít na kloub. Když pak najednou umí samy naprogramovat vlastní hru, vidí, co technologie dokáže, samy tvoří… Zjistí, že potenciál je obrovský, a je to jen na nich, co si vymyslí.
Silvie: Hodně nás překvapilo, že děti často sedí za počítačem poprvé. Museli jsme tomu přizpůsobit osnovy, první hodiny věnujeme seznámení s prací s myší nebo klávesnicí. Učíme je třeba, jak se na ní napíše velké písmeno, uloží složka. Děti umí jen tahat prst po obrazovce.
LN Co znamená dnes stále častěji používaný termín digitální domorodec?
Silvie: Tak se označuje dnešní generace, která vyrostla s technologiemi. Ti, kteří například nechodí do cestovní kanceláře, ale objednají si zájezd po internetu. Pokud ale hledáme pokročilejší znalosti, ty tu moc nemáme. Jde o termín, který je u nás bohužel daleko za jeho významem, tedy digitální domorodec jako někdo, kdo je aktivním uživatelem.
LN Přitom obecně máme dojem, že dnešní děti to s počítači umí. Tráví přece u tabletu spoustu času...
Silvie: S tím se setkáváme hodně často. Rodiče říkají: „Náš Tomášek si sám pustí na tabletu pohádku.“Z toho pak mylně usoudí, že když Tomášek ví lépe než oni, jakou ikonku zmáčknout, tak přístroji rozumí.
LN Kromě aktivního přístupu a programovacích jazyků se u vás děti učí i s ozobotem. Jak si ho představit?
Klára: Jsou to malí robůtci. Jde o výborný nástroj. Ozobot má kolečka a světelné snímače na spodku. Reaguje na barvy: například když vidí červenou, zelenou, modrou, zatočí doleva. Na workshopu první úrovně děti využívají barevné kódy, aby robůtka ovládaly. Vymýšlíme různá témata, třeba olympijské hry nebo cestu do školy.
Silvie: Hravou formou se seznámí s robotikou. Každý kluk nebo děvče má v sobě hračičku, často se nám stává, že nechtějí odejít domů. Ozoboti mají spoustu rekvizit, převleky a podobně.
LN Kde hledáte inspiraci? Obě pracujete v personálních odděleních technologických firem, ale IT odborníci si asi nehrají s ozoboty.
Silvie: Vystudovala jsem andragogiku a vzdělávání dospělých, měla jsem k tomu vždycky blízko. Zajímá mě, jak lidé vstřebávají informace. Část studií jsem strávila v Belgii a ve Francii, Klára potom ve Spojených státech. Takový způsob výuky je tam normální. Pokud chcete v někom vzbudit zájem, musíte mu nabídnout hravou, interaktivní formu. Nejen frontální biflování. Oběma nám podobný přístup sedí a učíme ho i naše lektory.
LN Máte na takových workshopech stejný poměr kluků a holek? Mají dnešní holčičky zájem o technologie?
Silvie: Vyvážené to není a setkáváme se s předsudky. Stalo se nám, že si holčička účast na kurzu musela prosadit u tatínka, který jí řekl, že to pro holčičky není.
Klára: A nestalo se nám to jen jednou. Snažíme se, aby hry, které děti tvoří, byly různě zaměřené, žádné střílečky.
Silvie: Chodí k nám asi čtyřicet procent holčiček, ale máme strach z toho, aby nám ještě neubývaly, protože jejich kamarádky na podobné aktivity nechodí, mají spíš klasické kroužky, o kterých si vyprávějí. Snažíme se pro dívky vybudovat network, síť kontaktů, kamarádky se stejnými koníčky. Naším snem je mít takový hub, centrum, kde se děti s podobnými zájmy budou moci seznámit a potkávat. Holčičky jsou často v našich třídách nejlepší, dokáží se i v osmi letech výborně soustředit a jejich projekty bývají přímo neskutečné. Jenže když si nenajdou někoho, s kým svoje zážitky sdílet, nechají toho ještě dřív, než se jejich talent stačí rozvinout.
Je nutné vychovávat aktivní uživatele, kteří umí vyhodnotit rizika, nikoli jen někoho, kdo si umí pustit písničku na YouTube Z šetření České školní inspekce vyplynulo, že většina učitelů informatiky necítí potřebu měnit osnovy podle nějakých trendů
LN Nejde ze strany rodičů o krátkozrakost? Protože budoucnost v IT je zářivá, uplatnění veliké, pro kluky i pro holky, a nejen v programování. Pozice jako projektový manažer a další.
Silvie: Ano, jde o super práci s benefity, které jinde nejsou vůbec běžné. Doplácení mateřské do výše platu, práce z domova, flexibilní úvazky… Máte možnost pracovat v kterékoli firmě na světě, což vám dá velkou svobodu.
Klára: Naše kurzy ale nejsou o tom, udělat ze všech programátory. Stejné dovednosti využijete ve všech oborech.
LN Jsou nějaké vstupní znalosti nutné pro zapsání do vašich kurzů?