Slovenský Aljechin
První slovenský velmistr a člen stříbrné československé generace Plachetka hrával i turnaje v Šachovém vlaku
První velmistr slovenské šachové historie Ján Plachetka oslavil včera 74. narozeniny. Společně s velmistry Vlastimilem Hortem, Janem Smejkalem a Vlastimilem Jansou byl členem mimořádné generace československých šachistů, která z šachové olympiády v Lucernu v roce 1982 přivezla stříbrné medaile. Aljechin zemřel v malém hotýlku v portugalském exilu v březnu 1946, část jeho šachové duše se vznesla a vydala se spolu s pobřežním větrem na východ, blíž k jeho rodné zemi. Nad Trenčínem zlehka zakroužila, obletěla hrad a sestoupila níže, aby se spojila s duší ročního chlapce Jánka Plachetky,“napsal velmistr Ján Markoš a pro mnoho partií v jiskřivém, bojovném aljechinovském stylu ho nazval slovenským Aljechinem.
Připomeňme při příležitosti narozenin Jána Plachetky jeho krásnou miniaturku s německým šachistou Lotharem Zinnem.
Plachetka – Zinn Děčín 1974 1.Jf3 c5 2.b3 Jc6 3.Sb2 Jf6 4.e3 d5 5.Sb5 e6 6.Je5 Dc7 7.0-0 Sd6 8.Sxc6 bxc6 9.f4 0-0 10.Vf3 Jd7 11.Vh3 g6? Černý měl napadnout jezdce 11...f6 a po případném 12.Dh5 ho sebrat 12...fxe5 a pak utéct králem přes f7. Mistr
Zinn ale nechtěl dámu na h5 radši vůbec pouštět. Jenže...
12.Dh5! Bílá dáma tam stejně vletí a vůbec jí nevadí, že to políčko je napadané pěšcem.
12...Jf6 Proč by jí to také mělo vadit, když po 12...gxh5 by přišel mat druhým tahem 13.Vg3+ Kh8 14.Jxf7#. Černý tedy vrací jezdce na f6, odkud kryje pole h7 i napadá ještě jednou bílou dámu.
13.Jg4!! Jenže ta neustupuje a vyzývavě křičí: „Vem si mě!“Zinn to v tuto chvíli vzdal. 1-0
Jezdcem vzít dámu nyní černý nemůže pro jednotahový mat (13...Jxh5 14.Jh6#) a po braní pěšcem 13...gxh5 přijde 14.Jxf6+ Kh8 15.Vxh5 h6 16.Jxd5+ Kh7 17.Jxc7 a bílý dobírá zpět obětovanou dámu a má dva pěšce navíc.
Velmistr Plachetka byl úspěšný nejen jako hráč, ale i jako trenér. „Kapitánoval“ženskou i mužskou slovenskou reprezentaci, velmistryni Reginu Pokornou dovedl k titulu mistryně Evropy a čtyři roky trénoval v Tunisku. Jako trenér byl vyhledávaný nejen pro své šachové schopnosti, ale i pro svoji milou a veselou povahu. Je jediným z již zmíněné mimořádné generace československých šachistů, který má se všemi ostatními přátelské vztahy.