Za Adrianem
Ceau?escuovy popravy), choval se zároveň jako vizionář i jako bondovský padouch (jednou během telekonference vyhodil manažerku vzdálenou několik set kilometrů proto, že mu připadala nějak moc opálená, a tudíž podezřelá z přílišného ježdění na dovolené), jako bondovský padouch i bydlel. Byl jsem v bytě, který si nechal vestavět do jednoho křídla rumunských filmových ateliérů ve městě Buftea, v bytě, který působil jako bělostné mimozemské vejce zaříznuté do staré budovy, v bytě, který byl zvenčí i zevnitř pouze zářivě bílý, zařízený bílým plastovým nábytkem, v bytě, kde to jediné nebílé byla červená jablka v bílé míse na bílém stole a černá pleť služebné, která u mísy stála, vždy připravena zájemci jablko podat. Byl jsem na poradách, během kterých mu jeho osobní zdravotník měřil tlak a píchal vitaminy. Když jsem odcházel z Novy, sešel se se mnou ve zcela vyprázdněné restauraci hotelu Four Seasons jednat o tom, zda bych nezůstal. Když jsem řekl, že ne, pokrčil rameny, pozvedl lahev samoopalovacího krému, která celou dobu pro mě nepochopitelně ležela na stole, a řekl, „v tom případě se odcházím natřít“, a odloudal se k toaletám.
Zpočátku, než jsme během let pochopili, že jeho plány jsou jenom jurodivé vize, že jeho požadavky jsou nesplnitelné (například mezistátně synergická komedie, které se se stejným gustem zasmějí Češi i Chorvati), byla práce s ním velmi inspirativní. Začal vymetat zaprášený svět komerční zábavy, pod jeho neúprosným tlakem vznikly Soukromé pasti, Okresní přebor i Comeback, ale zároveň se všechno kolem něho začínalo hroutit, nejdřív pomalu a pak rychle. Bylo úžasné sledovat, jak svým krysařským bájením a sliby dokázal korporaci vábit dál a dál po šílené cestě, po které se vydal. Když ho vyhodili, ještě stihl za obří odstupné nakoupit sjezdovky v Itálii, pak ho vzali v Rumunsku do vazby za daňové podvody a já si říkal, to by přece na Adriana bylo tak chabé, aby ho dostali tak banálním způsobem.
Takže když jsem se teď dozvěděl, že se v roce 1990 účastnil rozhodnutí o střílení do vzbouřených rumunských horníků a že za to teď jde před soud za zločin proti lidskosti, jistě chápete, proč mi to připadá případnější. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ