V KGB ho přece učili lhát… R
Putinovo poselství o stavu země? Samé „musíme“a „je třeba“. Ale jak, to nezaznělo
uský prezident Vladimir Putin v letošním poselství o stavu země podle očekávání nemluvil jen k poslancům a senátorům, ale doslova ke všemu lidu. Slíbil Rusům změny k lepšímu v jejich životě, a to v nejbližší době, v lecčems dokonce již letos. Na rozvoj země podle jeho slov stát vynaloží obří částky, „které si nepůjčil, ale vydělal prací milionů lidí“. „Rusko nesmí opakovat chyby minulých desetiletí a čekat na příchod komunismu. Změny v rozvoji země a v životě lidí k lepšímu jsou nutné již teď,“řekl mimo jiné a tvářil se, že to myslí stejně vážně jako kdykoli během uplynulých dvaceti let, kdy jsme podobná slova slyšeli bezpočtukrát.
Zatímco během loňského poselství ruský prezident za pomoci animovaných klipů strašil svět nejrůznějšími superzbraněmi (o jejichž existenci ostatně Západ okamžitě zapochyboval), tentokrát se opravdu soustředil hlavně na domácí problematiku – z celkových 86 minut projevu jí věnoval plných 75.
Není divu: během loňského roku jeho popularita neustále klesala, a i když jeho víc než 60procentní preference mu v podstatě každý světový politik může jen závidět, Vladimir Vladimirovič byl zvyklý na onačejší čísla. A tak se většinou mluvilo o tom, jak zvýšit životní úroveň ruského obyvatelstva a co ještě úžasného pro ně udělat.
Zásah prezidenta na smetišti
Řeč se přirozeně stočila na 12 takzvaných národních projektů, které by lepšímu životu Rusů měly napomoci zejména v letech 2020–2024. Ostatně, zkusme to konkrétněji: Putin připomněl, že v roce 2000, kdy usedl do prezidentského křesla, bylo ruských občanů pod oficiální hranicí chudoby na 40 milionů. Během první dekády 21. století se tento počet podařilo snížit na polovinu. Prezident ovšem byl nucen připustit, že v posledních letech číslo znovu roste a že je třeba ho nějak dostat dolů. Inu, západní sankce po ruském vpádu na Krym a na východní Ukrajinu a stagnace ruské ekonomiky udělaly své…
Pozoruhodná byla pasáž věnovaná odpadové krizi, která už léta trápí celé Rusko. Putin řekl, že s černými skládkami, sužujícími velká i malá města, je třeba něco dělat a že v několika případech už se sám do věci vložil a pomohl. Zřejmě si sám neuvědomil, co zemi i světu o fungování ruského státu sděluje: za pomoci takzvaného ručního řízení musí zasahovat sám prezident i na smetištích, protože systém státní správy jednoduše nefunguje.
V letošním Putinově poselství o stavu Ruské federace ostatně floskulky typu „musíme“a „je třeba“zaznívaly velmi často. Komentář, jak to udělat, ovšem jako obvykle chyběl. Možná proto, že to Putin prostě neví – nebo nechce vědět: soutěživá, konkurenceschopná a opravdu výkonná, protože svobodná ekonomika zkrátka není jeho programem.
Vraťme se k tomu, čím jsme začínali: harašení zbraněmi nechybělo ani tentokrát a Putin bez obalu pohrozil raketami, které doletí do Washingtonu i New Yorku. Ruský prezident doslova řekl, že Spojené státy by si nejdřív měly spočítat rychlost ruských raket a teprve pak o něčem rozhodovat. Na mysli měl viditelně odstoupení USA od smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu a případné rozmisťování amerického raketového arzenálu v Rumunsku a Polsku, popřípadě i jinde.
Soutěživá, konkurenceschopná a opravdu výkonná, protože svobodná ekonomika zkrátka není Putinovým programem
Rutinér bez entuziasmu
Nejnovější Putinovo poselství vzbudilo řadu ohlasů, většinou kritických.
Komentátor německé rozhlasové stanice Deutsche Welle Ingo Mannteufel si všímá třeba toho, že „Putin hovořil velmi rutinérsky, ale jaksi bez entuziasmu“. Není divu – on sám si přece při své nesporné inteligenci a politické zkušenosti musí být velmi dobře vědom toho, nakolik důvěryhodně jeho zapřísahání na lhostejné občanstvo působí. Jak Putin ty sliby plní, připomněl jeho důrazný opoziční kritik Alexej Navalnyj. Poukázal třeba na prezidentovy proslulé „květnové výnosy“z roku 2012: podle těch by například platy milionů pracovníků rozpočtové sféry měly dnes být nejméně na úrovni průměrné mzdy v daném regionu. Navalného tabulky jasně ukazují, jak lichá to byla vějička…
Politolog Michail Vinogradov upozorňuje, že podstatu Putinova poselství lze lapidárně vyjádřit dvěma způsoby: zaprvé, „určitě bude líp, to jsem vám říkal už mockrát“, a zadruhé, „určitě po těch imperialistech prásknem“. Ono zadruhé přitom zaznělo i přes prezidentovo ujišťování, že veškeré ruské zbrojní výdaje jsou výhradně obranné povahy…
Závěrem ještě názor poslance Petrohradského zákonodárného shromáždění Borise Višněvského: „Když Putin mluví o tom, že nesmíme opakovat chyby uplynulých deseti let, člověk by se rád zeptal: A kdo zemi těch posledních deset let vládl? Snad Putin, anebo ne? Jediná věta, která by se dala považovat za opravdu poctivou, by měla znít: Odpusťte, ale jsem unavený a odcházím… Jenže jeho v KGB učili lhát a ne být poctivý.“