Ať děti hlasují nohama
Zákazy soukromých škol státní školy nespasíme a kvalitního vzdělávání nedosáhneme
Skupina senátorů čerstvě podala stížnost u Ústavního soudu kvůli tomu, že ministerstvo školství brání vzniku soukromých škol. Myslím, že tato stížnost je zcela oprávněná. A je smutné, že se takový problém musí řešit až u nejvyšší instance, místo aby o něm ministerstvo iniciovalo debatu s veřejností a odborníky.
Ještě před třemi lety resort školství z 53 žádostí o zřízení soukromých základních škol zamítl jenom šest. Před dvěma lety už bylo z 51 žádostí do rejstříku zapsáno jenom 19 soukromých škol. A vloni bylo odmítnuto 23 žadatelů ze 48. Za poslední dva roky tedy zjevně nastal ostrý zlom, ministerstvem zdůvodňovaný „dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy“a dostatečnou kapacitou státních škol v daných regionech.
Nastavit jasné parametry Některé ze státních škol jsou jistě velmi kvalitní, řízené špičkovými řediteli a jejich kapacita zájmu rodičů nestačí. Jenže jiné zejí prázdnotou a rodiče tam své děti nechtějí dávat. A dobře vědí proč. V takovém případě pak hledají alternativu, a když ji nenajdou, často iniciují právě založení soukromé školy. Ale ministerstvo se rozhodlo vystavit jim stopku. Opravdu si myslíme, že kvalitního vzdělávání dosáhneme, když zadusíme konkurenci a děti naženeme do škol, které mají špatnou pověst?
Není lepší soukromé školy šmahem neodmítat, ale raději nastavit jasné parametry, které musí splňovat? V tomto má ministerstvo historický dluh. Kritériem by neměla být „prokázaná potřeba“podle naplněnosti státních škol v daném regionu. Ale spíše kvalitativní faktory jako perfektně zpracovaný školní vzdělávací program a špičkové zajištění materiálního a odborného zázemí. Pokud toto žadatel splní, není přece důvod mu licenci neudělit. Taková nová soukromá škola bude znamenat zdravou konkurenci pro školy stávající a ať pak rodiče a jejich děti hlasují „nohama“a mají možnost se rozhodnout pro školu, která je z jejich pohledu kvalitní.
Dobré státní školy – a jsou jich spousty – s tím nebudou mít problém, žádný odliv žáků jim nehrozí. A ano, o ty nekvalitní pak bude ještě menší zájem než doposud. Alespoň bude o to větší důvod jejich problémy řešit a netvářit se, že se nic neděje, když má některá škola dlouhodobě negativní zprávy školní inspekce a každý rok se na ni hlásí méně a méně žáků. Pokud se ministerstvo ohání snahou nemrhat finančními prostředky, pak je tedy raději vložme do nadějné soukromé školy se skvělým projektem i učiteli než do státní školy, která selhává.
Neignorujme alarmující signály Samozřejmě že ideální stav by byl, aby špičkové vzdělání poskytovala stávající síť státních škol. Ale zjevně tomu tak ve všech případech není. Jednak tedy dejme prostor školám soukromým a jednak se soustřeďme na maximální zkvalitnění škol státních. Začít můžeme třeba normativy na třídu. Jistě ničemu nepomáhá, že za standard naplněnosti třídy je ministerstvem považováno třicet dětí, a to v době, kdy rodiče požadují maximálně individuální přístup. Pokud normativy snížíme, spíše to ředitelům umožní nastavit podmínky tak, jak to dětem i rodičům vyhovuje, a ti tak budou mít o důvod méně hledat alternativy. Další věcí je samozřejmě navýšení platů učitelů na státních školách, reforma pedagogických fakult, motivace kantorů, kteří učí v souvislostech, a tak dále. Aktivity v jakékoliv z těchto oblastí státním školám z dlouhodobého hlediska pomohou.
Velmi rychle ale musíme řešit dnešní stav, kdy rodiče, aby obešli zákazy ministerstva, musejí v případě nespokojenosti s nabídkou státních škol zakládat komunitní školy na hraně zákona a bez státních příspěvků. A tudíž také bez jakékoli možnosti kontroly, která by podle mého názoru měla všechny soukromé školy, právě v zájmu dětí i rodičů, provázet. Opravdu chceme tyto alarmující signály ignorovat a tvářit se, že víme, co je pro rodiče a jejich děti nejlepší? Dejme jim možnost volby, a v důsledku tak pomůžeme zkvalitnění celého systému.
Aby rodiče obešli zákazy ministerstva, musejí v případě nespokojenosti s nabídkou státních škol zakládat komunitní školy na hraně zákona a bez státních příspěvků
Autorka je akademickou ředitelkou přípravných kurzů společnosti Tutor