Poločas rozpadu
Independent Group, již tvoří nezávislí poslanci, může napomoci obrodě britské politiky
Tak již je jich jedenáct. Osm zleva, tři zprava. Dost na fotbalový tým. Mluvíme o poslancích, kteří za posledních pět dní opustili své domovské politické strany – labouristy a konzervativce.
Zajímavé je, s jakou spontánností vše začalo a zatím také pokračuje. Plán údajně žádný nebyl a stále, jak to tak vypadá, ani není. O pondělní rezignaci prvních sedmi labouristických poslanců nikdo ve Westminsteru až do poslední chvíle nevěděl. Následné připojení další odpadlice z Labour Party a tří poslankyň za Konzervativní stranu bylo také neplánované. A dalo se doslova vyčíst z tváří dezertujících, jak bolestné.
Samozřejmě se nabízí porovnání s politickou situací v Británii na začátku 80. let, kdy z Labour Party odešli nejprve čtyři poslanci a exministři, k nimž se později přidaly desítky dalších, včetně jednoho konzervativce. Vznikla Sociálně demokratická strana, která velmi rychle získala na popularitě. Tu ale nebyla kvůli většinovému volebnímu systému schopna přeměnit v rozhodující počty poslanců v Dolní sněmovně. Vznik SDP byl odpovědí na směřování Labour Party pod taktovkou Michaela Foota velmi silně doleva a de facto šlo o úplně stejný scénář, jaký jsme sledovali u labouristů od pondělí. Ve středu se ale vše rapidně změnilo, když se k novým nezávislým připojily i tři konzervativní poslankyně.
Stát se v Británii silným hráčem Společnost se politicky přestává dělit podle tříd a začíná se dělit podle ideologie na příznivce a odpůrce brexitu.
Důležitý je tak v tuto chvíli čas. Nové nezávislé uskupení poslanců (Independent Group) musí velmi rychle říct, za čím stojí, zda se přemění v politickou stranu, kdo skupinu povede nebo například jaký vztah bude mít k Liberálním demokratům, prozatím jediné centristické straně v Británii. Teď mohou být poslanci „vším pro všechny“– důležitá hlasování ale přijdou na řadu již za několik dní a týdnů. Bude zajímavé sledovat, jak bude nové uskupení jako celek hlasovat například o rozpočtu předloženém Konzervativní stranou.
Zajímavé je také sledovat, ne o kom v těchto minutách a hodinách slyšíme, ale o kom neslyšíme. Tony Blair byl v posledních více než dvou a půl letech velmi viditelný. Je advokátem setrvání v EU a příznivcem druhého brexitového referenda. Vznik nové strany ale prozatím odmítal. Stejně tak nicméně nezapomínejme, že byl lídrem, na rozdíl od současných politiků ve Westminsteru. Není to tak dávno, kdy prominentní britské Timesy vyzvaly čtenáře, aby mu naslouchali. Krok naprosto neslýchaný s ohledem na škraloup, se kterým Blair politiku opouštěl v podobě zapojení Británie do války v Iráku. Důkaz toho, jak dalece se nálada ve společnosti teď mění. Bude zajímavé sledovat načasování a příští slova Tony Blaira. Budou mít váhu.
Stát se v Británii silným politickým hráčem není jednoduché. Může za to již zmiňovaný většinový volební systém. Na změnu ve Westminsteru, kde kormidlo stále drží jedna ze dvou hlavních stran, samozřejmě není a velmi pravděpodobně ani nebude vůle. Potenciální nová strana tedy může být populární, jak chce, to jí ale nepomůže získat poslance, a může se tak opakovat fiasko SDP z 80. let.
Čerstvý průzkum YouGov nicméně naznačuje, že by skupina nezávislých poslanců mohla získat až 14 procent hlasů voličů, zajímavé přitom je, že by je posbírala napříč stranami a stejně tak by jí údajně volilo i 18 procent příznivců setrvání v EU a 11 procent příznivců brexitu.
Úspěch potenciální nové strany bude záviset právě na brexitu. Pokud se ten promění v úspěšný projekt, potenciální nová strana nemusí přežít. Pokud by se ale stal fiaskem a způsobil například masovou ztrátu pracovních míst, mohli by nezávislí uspět. A v duchu typického britského černého humoru možná i uspořádat kampaň za znovuvstoupení do EU. Ale nepředbíhejme.
Úspěch potenciální nové strany bude záviset na brexitu. Pokud ten bude úspěšný, strana nemusí přežít.
Nikdo nechce nést odpovědnost Sedm ze současných 11 členů Independent Group jsou ženy. Tedy většina. To se samozřejmě postupem doby může změnit. Zůstane ale fakt, že to byly většinově právě ženy, kdo měl kuráž začít něco nového. Začít něco nového v době, kdy jejich dnes již bývalé politické strany nechaly řešení brexitu na doslova hodinu dvanáctou. Brexit je přitom jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, ke kterému se poslanci ve svém politickém životě musí postavit. Přesto to nevypadá, že by na to měli kuráž, dostatek sebevědomí a věděli, co vlastně dělají. Nikdo nechce v tuto chvíli nést odpovědnost za nastalou zmatečnou situaci.
Co SDP v 80. letech ale pomohla změnit, byla kultura a přemýšlení Labour Party. Strana tehdy prošla opravdovou reformou, která jí pomohla stát se postupem doby vítězem voleb. V těchto chvílích vznikající Independent Group může minimálně napomoci podobné obrodě britské politiky. Bezútěšný britský parlament se za pochodu mění v něco mnohem zajímavějšího. Za zoufalého přihlížení Bruselu. A hodin, které neúprosně odbíjejí čas.
Autorka je mediální konzultantka (MP Associates of London Ltd) a spolupracovnice
Českého rozhlasu