Jeden svět nestačí

Premiérka země junáků má dítě – s partnerkou

Přijde konec světa? Zpozdilá otázka. Ohlašované konce světa přicházejí a svět žije dál. V listopadu 2016 přinesl týdeník Der Spiegel černou obálku, z níž se vymykal barevný obrys Donalda Trumpa a nápis: Konec světa, jak ho známe. Myšleno konec světa pro kulturní levici. Svět ale může skončit i z pohledu konzervativců. Dokládá to zpráva, že srbská premiérka Ana Brnabičová odložila cestu do Bruselu, neboť se stala matkou. Jasně, řeknete si, z porodnice cestovat nemůže. Jenže ona není v porodnici, tam leží její lesbická partnerka Milica Djurdjičová, která dala život synovi Igorovi (o biologickém otci nic zveřejněno nebylo).

I to je konec světa, jak ho známe. Aby šéfka vlády žila s partnerkou a pořídily si potomka, není běžné ani v nejpokrokovějších zemích Západu. Ale v Srbsku, zemi tradičně balkánské, hrdé na své patriarchální junáky i boje s Turky a jinými nepřáteli, na to, že vůči Kosovanům a jejich teroru uhnula až po americkém bombardování, v zemi se silným vlivem pravoslavné církve je to něco neslýchaného. Konec světa, jak ho známe, pomyslí si mnozí. Ještě že se toho nedožil Rajko Doleček, milovník všeho tradičně srbského, můžeme si pomyslet u nás.

Jenže, jak by řekl James Bond, jeden svět už nestačí. Končí svět jednoznačných symbolů a rychlokvašených nálepek. K nim patřila i lesba jako ztělesnění menšin a pokroku. Ale čím víc menšiny pronikají do hlavního proudu, tím je zřejmější, že nejde o věrozvěsty růžové budoucnosti pro všechny, nýbrž o lidi se všemi plusy, minusy či hříchy. Lesbou je i místopředsedkyně německé AfD Alice Weidelová. Žije s Tamilkou ze Srí Lanky a vychovávají spolu dva syny. Je to snad výraz populismu a xenofobie? Vidíme, že jeden svět rychlokvašených nálepek už skutečně nestačí.