Tohle bude bolet
Copak osobní život, v provozu přijdou zkrátka i fyziologické potřeby. Autor popisuje situaci, kdy v sedm večer diskutuje o životosprávě s pacientkou trpící anorexií, přičemž ona toho prokazatelně v ten den snědla víc než on. Též spánek se netrpí, nemocniční managementy ruší „služební pokoje“, protože prý v noci platí lékaře za to, že pracují, nikoli že odpočívají. To vše v hodinové sazbě nižší, než jakou mají parkovací automaty před nemocnicí.
Po noční službě... akutní císař Nic nepřiblíží situaci lépe než konkrétní příběh. V oboru gynekologie a porodnictví se odehrává přirozený jev zrození nového života. Ten však může být ohrožen v řádech minut. Následující odstavec je překlad z uvedeného díla.
Je 8. listopadu 2010. Po obzvlášť pekelné noční službě byl dr. Kay v 7.45 – tedy 15 minut předtím, než bude mít „padla“– zavolán k akutnímu císařskému řezu pro diskomfort dítěte. Doktor tu noc zažil císaře, dalšího císaře, potom vakuovou extrakci, potom klešťový porod, potom císaře – pak přestal počítat. Byl vyčerpaný a v klidu by odevzdal rodičku ranní službě, kdyby vývoj srdečních ozev dítěte nenaznačoval, že jednat se musí ihned. Je na nohou dvanáct hodin. Jeho večeře je stále v krabičce v šatně. Právě oslovil jednu z porodních asistentek omylem „maminko“. Utíká na porodní sál a přivádí na svět dítě velmi rychle. Bylo zplihlé, ale pediatři provedli něco ze své magie a brzy slyšeli ony správné dětské zvuky. Vzorky pupečníkové krve potvrzují, že se rozhodl správně. Zavírá pacientku s náznakem pocitu dobře vykonané práce. Když vyjde ze sálu, pediatr jej bere jemně bokem a sděluje mu, že dítě má od skalpele poranění na tváři, k němuž došlo, když prováděl řez na děloze. Jen aby o tom věděl. Dr. Kay se jde ihned podívat na dítě i na rodiče. Není to řez ani hluboký, ani dlouhý, nepotřebuje šití a určitě nezanechá jizvu – ale zcela jednoznačně to byla jeho chyba. Omlouvá se rodičům, kteří, zdá se, tomu nevěnují pozornost. Jsou láskou bez sebe nad krásnou – a jen mírně znetvořenou (britská nadsázka) – holčičkou. Prý rozumějí tomu, že se vše seběhlo velmi rychle a že tyto věci se stávají. Dr. Kay chce říct, že se stávat nemají, že se jemu ještě nestaly, a kdyby to bylo na začátku služby, zcela určitě by se mu nestala ani tato. Nabídne jim leták s informací o kanceláři stížností, rodiče nemají zájem. Bylo to
Prestiž a stres
V čem je kniha zajímavá i v Česku? Zde také mladí lékaři tráví své postgraduální vzdělávání mnohdy na dlouhých, málo placených směnách. Pracovní doba se obchází souběhem různých smluv. (V Británii rovnou při nástupu raději nechají lékaře podepsat, že dobrovolně rezignuje na evropskou direktivu o přesčasech.)
Získávání poznatků a dovedností je chaotické: „Sežeň si, koho najdeš.“Starší, co umí, jsou pryč. Starší, co umí a zůstali, jsou srdcaři na roztrhání. Že by lékaři, kteří již dosáhli vyššího postavení, se zvlášť starali o změnu života mladých? Je to jako mazácká vojna. „My jsme tím prošli, tak vy také.“
V období, kdy by měli zakládat rodiny, jsou mladí lékaři často svým partnerům na ekonomickou obtíž. Prestiž povolání je vysoká, nicméně v dnešní době je dost jiných, ve kterých lze vydělat srovnatelné peníze za nesrovnatelně menšího stresu. Epilog citované knihy si nezadá s blogem na českých stránkách mladilekari.com. Po martyriu postgraduální přípravy zakončené atestací třeba nejeden lékař odejde. Do jiné branže nebo jiné země. Brit do Austrálie, Čech do Německa.
Až se zas jednou budou přetřásat počty, stárnutí a (ne)dostatek lékařů, možná by stálo za to se zamyslet nad tím, jak by šlo, zvláště v začátcích kariéry, dělat tuto práci důstojněji a bezpečněji. Zdaleka nejde jen o peníze. Ty počty lékařů se pak třeba spraví samy.
Je na nohou dvanáct hodin. Jeho večeře je stále v krabičce v šatně. Právě oslovil jednu z porodních asistentek omylem „maminko“.
Text vyjadřuje autorův osobní názor