Rodiče berou řemesla na milost

Kam dál po ZŠ

PRAHA „Nemusí z něj být hned inženýr, ale aspoň maturitu by mít měl,“konstatovala paní Jana během debaty o osudu svého patnáctiletého syna, kterého ve škole příliš nebaví předměty, jako jsou dějepis či fyzika. Mladík má před sebou už jen několik dní na rozhodnutí, na jakou střední školu zamíří.

Kamarádka Janě odvětila: „Nebavilo by ho dělat něco rukama? Může z něj být třeba elektrikář, vydělá si slušné peníze.“„A existuje nějaká taková škola s maturitou?“zeptala se Jana.

Teplé místo v kanceláři a hlavně ta maturita. Zhruba takovou budoucnost si dle odborníků vysnila pro svého potomka drtivá většina rodičů, jak ilustruje i výše popsaný dialog. S tím, že by dítě zvolilo učební obor, se smířit příliš nechtějí.

„Degradace řemesla trvá už nejméně deset let. Rodiče byli a jsou obelháváni, že všichni dnes potřebují maturitu,“řekl v rozhovoru pro LN cechmistr cechu malířů, lakýrníků a tapetářů pro ČR Radomil Konečný. Na učiliště se nejen podle jeho informací hlásí hlavně ti, kterým kvůli špatnému prospěchu skutečně jiná možnost nezbyla.

Slova Libuše Třískalové, výchovné poradkyně s téměř čtyřicetiletou praxí, jež působí na základní škole ve Starém Kolíně, však naznačují změnu trendu. „S rodiči začíná být lepší domluva. Nechají si poradit. Už to není tak, že by chtěli pro své dítě jen a pouze maturitu. Řemesla dostávají zelenou,“líčí Třískalová, která je zároveň předsedkyní Asociace výchovných poradců.

Za přijatelné prý rodiče považují ale jen ty učební obory, u kterých si jejich dítě s výučním listem v kapse bude následně moci dodělat maturitu, tedy dvouletou nástavbu. „Kluky už za každou cenu nervou na průmyslovou školu, ale podají přihlášku na učební obor. Vědí, že si zkoušku z dospělosti může dodělat,“vysvětluje Třískalová.

Klíčovou roli v komunikaci se zatvrzelejšími rodiči hraje podle výchovné poradkyně školní psycholog. Ten nechá žáka vyplnit profesní dotazník s tím, že výsledek – nejvhodnější obory ke studiu – probírá se samotným žákem a jeho rodiči dohromady.

Projekt v Ostravě Několikaměsíční práci před tímto krokem však mají v režii výchovní poradci. Říkat žákovi, na jakou školu má podat přihlášku, ale nesmí. „Nemůžu děti ovlivňovat. Samozřejmě vidím, jestli na něco mají, nebo ne. Můžu jim ale pomáhat v tom, co samy chtějí,“vysvětluje Třískalová.

Zákon nařizuje, že výchovného poradce musí mít každá škola.

Volba povolání může být na

■ základní škole samostatným předmětem, který se zpravidla zařazuje do rozvrhu ve druhém pololetí osmého ročníku školy či případně do prvního pololetí deváté třídy.

Další možností je, že se téma

■

„rozpustí“do dalších předmětů.

Většina základních škol volí ■ první zmíněnou variantu.

Kromě toho, že je vystudovaný pedagog, má navíc i specializační studium. „Devadesát procent škol kvalifikované výchovné poradce má, v tom zbytku si výchovný poradce dvouleté studium dodělává,“říká Třískalová.

Ostrava však hodlá školám poslat posilu: jako součást pilotního projektu zaplatí kariérní poradce. „Věříme, že ředitelům škol pomůžeme, když v rozpočtu vyčleníme peníze na to, aby se aktivitám spojeným s plánováním profesní budoucnosti věnoval další člověk,“uvádí náměstkyně ostravského primátora Andrea Hoffmannová (Piráti).

Kariérních poradců by do konce letošního roku mělo být na severu Moravy dvacet. Pokud se projekt osvědčí, měl by se do tří let postupně rozšířit do všech 55 základních škol zřízených městem.

Poradce, tedy vyškolený učitel z dané školy, bude pracovat především se žáky osmých a devátých tříd. Pomůže jim s volbou jejich povolání, a to nejen s ohledem na jejich zájmy, zohlední například i prospěch. Během pilotního programu vzniknou poradci ve školách, jež o to projeví zájem.

Přímý kontakt s firmou

„Rádi bychom připravili i webový portál, který by pomáhal se základními informacemi ohledně kariérního poradenství,“uvedla Hoffmannová. Portál by obsahoval například kontakty na firmy v regionu.

Právě přímý kontakt s firmou či střední školou je podle Třískalové pro deváťáky vůbec nejužitečnější. I ti žáci, jež škola absolutně nebaví, se nakonec pro nějaký obor nadchnou. „Mohou chodit na několik dní do dílen a řemeslo si vyzkoušet. Pokud se výchovný poradce své práci věnuje, jak má, žáci se díky němu mohou několik měsíců v klidu rozmýšlet, na jakou školu chtějí opravdu jít,“vysvětluje Třískalová.

Takový postup kvituje i cechmistr Konečný. „Žáci uvidí smysluplnost řemesla, úspěšné řemeslníky. Je ale těžké rodičům vysvětlit, aby své dítě v tomto jeho zájmu podporovali,“netají obavy.