Češi v lihovém opojení
V konzumaci alkoholu patříme ke světové špičce. Na vině je naše tolerance vůči této nebezpečné droze
Jedno dánské přísloví praví: Každý říká, jak moc piju, a nikdo se přitom neptá proč. Tak se tedy zeptejme. A to nejenom proč, ale také kolik.
Češi se tradičně vyhřívají na vrcholu celoevropského žebříčku mapujícího spotřebu čistého alkoholu, to jest čistého lihu „na hlavu“. Čísla Českého statistického úřadu (ČSÚ) uvádějí necelých deset litrů oné čiré tekutiny.
Česká vláda minulý rok bila na poplach, byť na základě jiných údajů. Ve výroční zprávě o drogách se totiž dočítáme, že každý Čech vypije v průměru za rok téměř čtrnáct a půl litrů lihu. Proč ta disproporce? Zatímco ČSÚ využívá k výpočtu vlastní statistiky i údaje poskytnuté ministerstvem zemědělství, Ústavem zemědělské ekonomiky a informací i jednotlivými potravinářskými svazy, odbor protidrogové politiky Úřadu vlády využívá data Světové zdravotnické organizace (WHO), která zahrnují i odhady spotřeby alkoholu na nelegálním trhu – výsledné číslo je proto logicky vyšší.
A do třetice politici často operují s daty Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta nás kupříkladu za rok 2017 se spotřebou 11,7 litrů čistého alkoholu na osobu staví na krásné sdílené druhé místo (společně s Francií) z celkem 36 vyspělých zemí po celém světě.
Reklama na lihoviny budiž požehnána Celospolečenská tolerance vůči alkoholu je totiž v Česku dlouhodobě extrémně nadstandardní. Ani slovo o droze – alkoholické nápoje jsou téměř přirozenou součástí naší relaxace. Pije přece každý a každý se někdy opil a zhulákal, měl tradiční opičku a nějaké to okénko v paměti. To přece patří k pořádnému životnímu stylu. A když to neděláte úplně každý den, nikdo vás za to neodsuzuje. Naopak. Je to velmi zajímavé konverzační téma.
Realita je taková, že všechny zmiňované statistiky vykazují zvýšení konzumace alkoholu v Česku. Musíme si zkrátka konečně přiznat, že máme problém. A to hodně velký! Alkohol je droga stejně tak jako například marihuana či pervitin. Většina populace ho ovšem vnímá pouze jako v podstatě neškodný prostředek společenského povyražení, nic víc. Stačí prý „pít s rozumem“. Omyl! Právě rozum vinou alkoholu postupně ztrácíme. S každou vypitou skleničkou si můžete odpočítávat odumírající mozkové buňky. Pořiďte si k tomu však hodně výkonnou kalkulačku.
Zásadní rozdíl oproti kokainu, marihuaně či pervitinu je samozřejmě v tom, že alkohol je drogou zcela legální. Například i u každé benzinové pumpy naleznete přeplněné regály blýskající se etiketami nejrůznějších alkoholických nápojů (vítaná služba řidičům?).
A pak tu máme ještě jeden aspekt: dokážete si představit reklamu na heroin či na pervitin? Jistěže ne. To by byl špatný vtip a fatální nonsens z oblasti science fiction, že?
Reklama na lihoviny ale budiž požehnána. V hlavním televizním vysílacím čase si pravidelně můžete vybírat mezi lákavě orosenými lahvemi zaručeně nejlepšího piva i tvrdého alkoholu. Na alkoholické nápoje narazíte na na billboardech, v časopisech, zkrátka kam se hnete.
Jeden příklad za všechny: naše nejvyšší fotbalová i hokejová soutěž si v minulosti jako své generální sponzory vybrala velké pivovary. Ty se probojovaly dokonce i k české národní reprezentaci. A veřejnoprávní Česká televize podniky vyrábějící návykovou drogu propaguje při sportovních přenosech. Stačí?
Na alkohol nám nesahejte!
A tomu všemu stát jen přihlíží. Proč? Po aféře s metanolem se čeští politici předháněli v revolučních návrzích, jak omezit konzumaci alkoholu a reklamu na něj. Návrh zákona, jenž později razantně omezil kouření v restauracích a veřejných prostorách, původně počítal i se zákazem prodeje tvrdého alkoholu vyjma specializovaných prodejen. Smůla. Z novely se to jaksi vytratilo, skutečně politováníhodné nedorozumění.
Ve vládní výroční zprávě o drogách za rok 2017 se přitom objevují data, která jsou alarmující. Kontrolka tohoto alarmu je však dlouhodobě rozbitá. Nefunguje. Výroční zpráva zmiňuje, že do kategorie rizikové spotřeby alkoholu spadá až 900 tisíc Čechů. A závěrem – z dat soudnělékařských oddělení vyplývá, že na předávkování alkoholem nebo pod vlivem alkoholu zemře v ČR ročně kolem osmi set osob. Čísla tedy máme pregnantně zpracovaná. Ale co dál? Kde to tedy vázne?
Pravda, v uplynulém roce jsme si neužili příliš politické stability a nový kabinet s důvěrou se na scéně objevil teprve v létě. Vezměme to jako polehčující okolnost a částečné vysvětlení, proč se ledy v této věci prozatím nepohnuly.
Nicméně současná vláda bohužel zcela zjevně nemá v plánu nic jiného než sebesilnější alkoholický odér zkrátka ignorovat a nedělat nic. Zvýšit spotřební daň a tím pádem i ceny lihovin a omezit tvrdý alkohol? Zbláznili jste se? To ani náhodou!
Kdo nám Čechům jednou sáhne na alkohol, ten je synem politické smrti. Konečně, ty nejcennější národní hodnoty přece musíme bránit. Vždyť jde o naší národní identitu. Už je to jasné? Tak co? Nezajdem na jedno?
Alkohol je droga stejně tak jako např. marihuana či pervitin. Většina populace ho ovšem vnímá pouze jako neškodný prostředek společenského povyražení.