Zabraňme diskriminaci pacientů v regionech
Rád bych reagoval na informace, které poskytl Lidovým novinám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v rozhovoru s názvem Snaha senátorů by přinesla chaos (7. 2. 2019).
Rozhovor se vztahoval ke stížnosti, kterou jsme podali spolu s dalšími 47 senátory k Ústavnímu soudu s cílem jednou provždy zamezit diskriminaci některých regionů v oblasti systému plateb ve zdravotnictví. Tyto regiony totiž dostávají za stejnou péči několikanásobně méně peněz než jiné, na což doplácejí zdravotnická zařízení, lékaři a v konečném důsledku i sami pacienti. Není možné čekat, až regionální nemocnice zkrachují, lékaři znechuceni systémem odejdou do zahraničí nebo do penze a o pacienty v regionech nebude postaráno.
Ministr přiznává, že je současný systém pokřivený. Současně však straší tím, že pokud Ústavní soud stížnost shledá za opodstatněnou, vznikne chaos. Senátoři nemohou za to, že je zde dvacet let tolerován systém, který výrazně diskriminuje obyvatele malých krajů v poskytování zdravotní péče. Není však namístě, aby ministr zdravotnictví strašil chaosem, pokud by Ústavní soud uznal stížnost za oprávněnou. Tím spíše, když sám potvrzuje fakt, že ministerstvo zdravotnictví si je dobře vědomo toho, že zde tato diskriminace existuje. O to více jsem překvapen a šokován tím, že tento stav dlouhodobě toleruje a již dávno pro jeho rychlé odstranění nic neudělal.
Není možné respektovat to, že v metropolích se bude kumulovat specializovaná péče a na straně druhé bude kvůli diskriminaci v okrajových částech republiky skomírat zdravotní péče, nebude na platy lékařů, zdravotních sester, nové vybavení apod. Rozhodně považuji za správné, aby všichni dostávali stejný objem financí za stejnou práci. Proč mají být malé nemocnice touto diskriminací postupně devastovány?
Dokáže pan ministr přijet například do Vsetína, Zlína nebo Kroměříže a vysvětlit lidem, proč mají sotva poloviční šanci dostat se v nemoci k moderním lékům? Poradí místním specialistům, co mají dělat, když podle zákona musí poskytnout biologickou léčbu každému pojištěnci s rakovinou nebo roztroušenou sklerózou, ale úhradová vyhláška mu dává jen omezený roční rozpočet? Má lékař léčbu odložit na příští rok (pokud se toho pacient dožije), nebo má léčit správně a včas a zruinovat tím vlastní nemocnici, které pojišťovna za „nadprodukci“nic nezaplatí? Vysvětlí ministr matce dítěte, proč musela v nemocnici zaplatit 13 tisíc korun za to, aby její syn neoslepl, a to jen proto, že jeho ministerstvo nezařadilo tuto levnou a účinnou operaci do seznamu výkonů?
Proč například zdravotní sestra, pečující na Zlínsku v domácí péči o nemohoucí pacienty, nesmí proléčit na pacienta víc než čtyři nebo osm tisíc, aniž by byla pojišťovnou pokutována, když její kolegyně v Praze může proléčit dvacet tisíc? Proč zdravotníci, kteří řádně odvedou práci, již si pojišťovna pro své klienty objednala, ji nedostanou zaplacenu, a naopak za to, že až příliš léčili, budou platit regulační pokutu?
Systém je nespravedlivý a pokřivený a ministr to ví. Nemocnice dostávají za stejný výkon odlišné prostředky. Ministerstvo přiznává diskriminaci menších regionů, resp. jejich obyvatel, ale nesjednalo nápravu. Nemůžeme déle čekat na možnou změnu pravidel, která by ukončila diskriminaci některých regionů – mezitím by mohla řada menších nemocnic zaniknout. Jednat je třeba hned a je to v zájmu nás všech.
Nelze čekat, až regionální nemocnice zkrachují, lékaři odejdou do penze a o pacienty v regionech nebude postaráno