Vánoční stromeček mdle září i v březnu

Jupiteru a Saturnu na obloze objeví i ve dnech 27. až 29. března).

Na první pohled nemusí být patrné, že hvězdné nebe nabízí i další zajímavosti. To platí třeba pro „prázdný“kus oblohy sousedící s nápadnými souhvězdími Blíženců, Oriona či Velkého psa. Kam že jsme se to vydali? Do malého souhvězdí Jednorožce. Jelikož se mu nedostává žádných jasných hvězd, najít jej na světlé městské obloze může být docela oříšek.

Mimochodem, představte si, že i tak slavný astronom, jako byl Tycho Brahe, Jednorožce neznal. Nikoliv kvůli jeho prostému vzhledu, ale proto, že tehdy ještě neexistoval. Toto souhvězdí na obloze vytyčil teprve až kolem roku 1612 vlámský astronom a kartograf Pieter Platevoet, známější pod latinským přepisem Petrus Plancius. Platevoet posléze Jednorožce zanesl i na svůj hvězdný glóbus a v roce 1624 se Jednorožec poprvé objevuje i ve hvězdných mapách, jež byly součástí knihy Usus astronomicus planisphaerii stellati německého hvězdáře Jakoba Bratsche.

Pro pozorování Jednorožce se musíte přesunout pod tmavou oblohu, nejlépe aspoň s malým dalekohledem. Stálici Beta Monocerotis uvidíte i bez něj, ale už nezjistíte, že to je hezká trojhvězda. A opomenout nesmíme ani pohlednou otevřenou hvězdokupu NGC 2264, vzdálenou zhruba dva a půl tisíce světelných roků. S ohledem na trojúhelníkový tvar se jí přezdívá Vánoční stromeček.

Na nebi ji dohledáte v severní části Jednorožce, i ona je na hranici viditelnosti očima. Vypadá jako mdlá, značně rozostřená hvězda. Mnohem lepší je proto pohled dalekohledem. V tom se hvězdokupa rozpadne na pár desítek modrobílých hvězd rozmístěných na ploše přibližně jednoho měsíčního úplňku.

Autor pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Brno