Dnešní prvňáci v roce 2080
Má-li škola vybavit žáky do života, nezbývá než začít přemýšlet i o vzdálené budoucnosti
Když přemýšlíme o tom, co se mají děti ve škole učit, většina z nás bere za základ to, co jsme se sami učili, případně, co je potřeba dnes. Dnešní děti ale budou žít ve světě, který bude úplně jiný než ten náš dnešní. Má-li škola vybavit žáky do života, nezbývá nám než začít přemýšlet i o vzdálené budoucnosti. Co zůstane, co se změní, co z toho, co dnes děti učíme, bude stále potřeba a co je naopak už dnes vidět, že je zbytečné. Zdá se to jako nemožný úkol, vždyť, co víme o tom, jak bude svět vypadat v roce 2080, kdy bude dnešním prvňáčkům pouhých 68 let a ještě budou mít nejspíš pár let do penze, pokud tedy ještě budou penze, a před sebou mnoho let života. Ale úplně nemožný úkol to není.
Například je jasné, že se prodlouží lidský věk. A lidé také budou trávit méně času v práci. Už dnes tvoří volno více než dvě třetiny času, kdy nespíme. Navíc prognostici trhu práce tvrdí, že většina povolání, která budou vykonávat naše děti za třicet let, dnes ještě neexistuje. Nebylo by tedy dobré připravovat děti na trávení volného času minimálně stejnou měrou jako na práci? Dát jim základy nejen pro (neznámá) povolání, ale i pro koníčky, sporty, umělecké činnosti, učit je sbírat známky, pomáhat sousedům, založit zahrádku, tančit, psát básně, točit videa, dobrovolnictví atd. atd.
Chtít se učit
Jasné také je, že technologie budou stále rychleji přebírat to, co dnes ještě dělá člověk. Nevíme, co všechno v budoucnosti převezmou, ale ve školách přehlížíme i to, kde už je vývoj jasný. Například mobilní telefon dnes už odmaturuje z matematiky. Stačí si stáhnout aplikaci, která umí vyřešit mj. všechny rovnice a jejich soustavy. Stačí vyfotit a opsat, co je na displeji. Ale sestavit rovnici podle reality nebo interpretovat výsledek, to mobil neumí. Jenže my ve školách stále drilujeme přesně to, co mobil umí. Ale naučit žáky matematizovat reálnou situaci, to se nám moc nedaří.
Nebo Google translator. Za pár let bude běžné a pohodlné mluvit třeba s Francouzem či Němcem pomocí mobilního telefonu (případně anglicky, což budou umět skoro všichni). Proč tedy vyučujeme od šesté třídy druhý světový jazyk? Povinně, všechny děti! Když naprostá většina z nich nikdy nedosáhne ani na úroveň A2, což překladač zvládá už dnes?
Nevíme, jak se změní technologie, ale víme, že člověk se moc nezmění. A tak i za půlstoletí bude jistě užitečné a žádoucí umět komunikovat, vycházet s druhými, umět řešit konflikty, být empatický. S narůstající rychlostí změn a počtem novinek bude klíčové nejen umět se učit, ale také chtít se učit, přijímat nové věci s radostí. Rozumět sám sobě, umět se rozhodovat, to jsou v proměnlivém světě nezbytné dovednosti. Kolik času takovým věcem ve školách věnujeme?
Příprava na změny
Řešením by jistě bylo, kdyby škola připravovala žáky prostě na změny, na to, jak je zvládnout rozumově, postojově i emocionálně. Že změny lze přijímat jako výzvy, naučit se flexibilitě a pružnosti, umět řešit nové nečekané problémy. To lze ale v dnešní škole jen stěží zajistit. Tak jako pro výuku plavání potřebujete bazén, pro přípravu na změnu je zapotřebí prostředí plné změn. Ale škola, se svojí strukturou, s předem danými obsahy výuky a dnes s velmi malou volitelností, je z principu stabilní instituce. Klade jen otázky, na které zná odpověď.
O tom, co se ve školách učí, rozhoduje dnes ze všeho nejvíc podoba přijímacích zkoušek a maturity a ty zase vycházejí z Rámcových vzdělávacích programů. A co v nich je, už dlouhá léta určují skupiny „osvědčených“didaktiků a metodiků jednotlivých předmětů. Jsou to lidé, kteří často celý život zasvětili právě svému předmětu. Fyzikářům leží na srdci, aby děti uměly Ohmův zákon, matikáři trvají na logaritmických rovnicích a rozkladu mnohočlenů, dějepisáři přece nemohou pokrátit středověk, pro češtináře není češtiny bez větného rozboru atd. atd. O vývoji společnosti a světa, o tom, co budou dnešní děti skutečně potřebovat za deset či padesát let, o tom moc nepřemýšlejí. Ani to po nich nikdo nikdy nežádal.
Ministerstvo nyní chystá revizi Rámcových vzdělávacích programů, která by snad, doufejme, měla směřovat do budoucnosti. Pokud ji ale svěří zase stejným lidem, nejde čekat, že by se něco zásadního změnilo.
Rozumět sám sobě, umět se rozhodovat, to jsou v proměnlivém světě nezbytné dovednosti. Kolik času takovým věcem ve školách věnujeme?