Čaputová vede. I díky ženám
Za dva týdny, 16. března, se na Slovensku koná první kolo prezidentských voleb. Do čela průzkumů se dostala kandidátka, která dosud oficiálně stála mimo politiku: Zuzana Čaputová.
Když se začaly loni v létě objevovat první plakáty oznamující její prezidentskou kampaň, pokládali si mnozí otázku: „Zuzana kdo?“
Tehdy 45letou právničku Zuzanu Čaputovou znal na Slovensku pouze okruh lidí působících v neziskovém sektoru. A z hlediska regionálního pak hlavně občané na západě Slovenska. Tam si udělala v minulosti jméno jako jedna z nejhlasitějších bojovnic proti nové skládce v jejím domovském Pezinku.
Boj proti haldě odpadu tenkrát dostal velký prostor v tisku, protestovalo se nejenom přímo na místě, ale i před slovenským Úřadem vlády. Kauzou se zabývaly i nejvyšší soudní instance na Slovensku a v Evropské unii.
Nakonec bylo úsilí okruhu lidí okolo Čaputové korunováno úspěchem. Později za to získala takzvanou Goldmanovu cenu, která bývá někdy označována za Nobelovu cenu v oblasti ochrany životního prostředí.
S odstupem několika let se dá konstatovat, že celý případ pezinské skládky již tehdy v mnohém ukázal na problémy, s nimiž se potýká Slovensko dodnes: příliš úzké propojení mezi místními představiteli největší politické strany na Slovensku, Smeru – sociální demokracie, s byznysem. I tím si lze možná vysvětlit, že se Čaputová během posledních dvou týdnů vyšvihla do čela třináctičlenného pelotonu kandidátů. Její podpora vzrostla ze 14 na 26 procent, což byl nakonec i důvod, proč se v její prospěch vzdal kandidatury Robert Mistrík. Ten přitom až do konce loňského roku v průzkumech veřejného mínění vedl.
„Sorosova“kandidátka
Dlouhá léta spolupracovala Zuzana Čaputová se slovenskou neziskovou organizací Via Iuris, která se také angažovala v případě zrušení amnestií z doby vlády premiéra Vladimíra Mečiara z 90. let minulého století. Ty mimo jiné přinesly „generální pardon“lidem stíhaným kvůli únosu syna slovenského prezidenta Michala Kováče.
Čaputová spolu s Via Iuris přinesly do parlamentu petici s podpisy 76 tisíc lidí, kteří požadovali zrušení amnestií. Národní rada tak učinila o dva týdny později.
Zmíněná nezisková organizace získávala část prostředků potřebných na svou činnost z nadace Open Society Foundation amerického filantropa George Sorose. A finančně ji podporovalo i americké velvyslanectví na Slovensku.
I proto se její odpůrci snaží Čaputovou vykreslit jako političku „placenou zvenčí“, která údajně propaguje liberální cíle na úkor tradičních hodnot a zároveň také podporuje migraci. Čaputová, jež je místopředsedkyní nové levicověliberální strany Progresivní Slovensko, se také netají tím, že by podpořila adopci dětí homosexuálními páry.
Místopředseda vládního Smeru Juraj Blanár k tomu uvedl, že nyní se ukazuje, jak moc bylo prozíravé, že Slovensko před pěti lety zakotvilo v ústavě definici manželství jako jedinečného svazku ženy a muže, neboť „lidem jako Čaputová prý není nic svaté“.
Nepřekvapí proto, že na přetřes už přišla i její vlastní rodinná situace. V posledních dnech se proto snaží vyvracet fámy o svém soukromém životě. Poté, co čelila dotazům na rodinné poměry a jako rozvedená matka dvou dcer musela odpovídat na otázku, jakého partnera by si přivedla do prezidentského paláce, přešla včera Čaputová do ofenzivy.
Na sociálních sítích zveřejnila fotografii svého přítele, fotografa a hudebníka Petra Konečného, o němž prohlásila, že je jí během období kampaně velkou oporou.
Podle výsledku průzkumů, které si objednal slovenský list Denník N u agentury Focus, je údajně více než třetina voliček na Slovensku připravena dát hlas právě Čaputové. Analýza také potvrzuje, že podpora pro ni je výrazně silnější ve velkých městech oproti venkovu, a to v poměru zhruba 2 : 1. Zajímavý je údaj týkající se podpory pro Čaputovou mezi praktikujícími křesťany – navzdory jejím názorům dosahuje až 60 procent.