Kostel? Jako nemocnice pro chorého
HAVANA/PRAHA Jasně žlutá, avantgardní betonová budova s kovovou střechou vyčnívající mezi fádními paneláky v sovětském stylu dává tušit, že nejde o běžnou stavbu. Zevnitř se ozývá zpěv a v okolí se srocují lidé. Ano, jde o kostel – první nový římskokatolický svatostánek na Kubě od vítězství socialistické revoluce v roce 1959.
První věřící přivítal kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v odlehlém 40tisícovém městečku Sandino na západním okraji „rudého ostrova“na konci ledna a byla to velkolepá událost. Farníci plakali, děkovali bohu, a jedna z řádových sester si dokonce na památku udělala z ochozu kostela několik fotografií na mobil. Lavice v jediném kostele ve městě pojmou na dvě stě „oveček“, zahájení jich ale sledovalo více než dvakrát tolik.
„Vidět kostel hotový je jako vykročit z noci do dne,“svěřil se americké televizi CNN duchovní Cirilo Castro, kubánský kněz, který na stavbu dohlížel. „Věděli jsme, že se to jednou stane,“dodal. Doufá také, že nový kostel přitáhne k církvi další věřící. „Máme tak velké štěstí, že je nemožné to popsat,“řekla nezávislému kubánskému webu 14ymedio.com obyvatelka Sandina Rosa Martínezová, která pomáhala při ceremonii. „Jak řekl biskup, kostel pro křesťana je jako nemocnice pro chorého.“Povolení postavit nový kostel – a připravuje se vztyčení dalších dvou v Havaně a Santiagu – představuje v zemi spravované komunistickou vládou další milník ve vztahu mezi katolickou církví, k níž se podle americké vládní Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu hlásí až 70 procent Kubánců, a státem.
Hned poté, co se nyní již zesnulý „El Comandante“Fidel Castro chopil v roce 1959 moci, komunisté proti církvi – podobně jako v jiných jimi ovládaných zemích – tvrdě zakročili. Castro ji vnímal jako zvlášť nebezpečnou hrozbu ateistickému státu, který si na Kubě vysnil. Podle revolucionářů navíc příliš sympatizovala s režimem Fulgencia Batisty, který Castro svrhnul.
Revoluce způsobila, že byly brzo zavřeny všechny církevní školy, tisíce kněžích byly uvězněny, nuceny prchnout nebo poslány na převýchovu. Církevní majetek propadl státu (včetně jezuitské školy, kterou navštěvoval sám Castro) a z církve se stala podzemní organizace.
Vánoce opět svátkem
Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se Castro pokusil prolomit izolaci obklopující ostrov a pozval na Kubu papeže Jana Pavla II. A ledy začaly tát – komunistická strana odstranila ateismus jako předpoklad členství v partaji, Kuba byla prohlášena za sekulární zemi.
Vánoce se opět staly státem uznávaným svátkem a věřící se postupně přestali obávat vyznávat boha na veřejnosti. Papež ostrov navštívil v roce 1998, jeho nástupce Benedikt XVI. pak v roce 2012. Před čtyřmi lety pak Fidelův bratr a nástupce Raúl Castro veřejně poděkoval nynějšímu papeži Františkovi za pomoc při tajných jednáních, která vedla k výměně vězňů a obnovení diplomatických vztahů se Spojenými státy. Ty však od odchodu prezidenta USA Baracka Obamy a zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2016 značně ochladly.
Krátce po obnovení diplomatických vztahů s USA začaly práce na stavbě kostela, na němž se podíleli i farníci od sv. Lawrence v Tampě na Floridě, kde žije třetí nejpočetnější diaspora Kubánců v USA. Podle listu Tampa Bay Times KUBA lidé vybrali 95 tisíc dolarů (zhruba 2,2 miliony korun).
„Ve Spojených státech si za 90 tisíc dolarů nekoupíte nic, ale tady ano,“vysvětluje kněz Ramón Hernandez, který z Kuby emigroval do USA v 80. letech minulého století a vrátil se na svůj rodný ostrov při příležitosti otevření nového kostela. „Všichni chtějí pomoct, včetně těch, kteří víru nepraktikují,“popisuje snahu vybrat prostředky na stavbu nového kubánského svatostánku v americké Tampě. Získat na Kubě stavební materiál samo o sobě často vyžaduje doslova boží zásah, stavba kostela se proto vlekla čtyři roky. „Ode dne, kdy položili základní kámen, jsme sledovali, jak kostel kousek
Na socialistické Kubě postavili po šedesáti letech první nový kostel. Navíc v městečku, kam kdysi deportovali domnělé pomahače rebelů proti Fidelu Castrovi. Vznik kostela finančně podpořili i krajané z USA. Získat na Kubě stavební materiál samo o sobě často vyžaduje doslova boží zásah, stavba kostela se vlekla čtyři roky Dříve museli věřící pořádat mše v garáži, kde nebylo kromě větráku zhola nic. Nyní je v kostele i připojení na internet.
„Kubánská Sibiř“
Umístění kostela právě v Sandinu, vzdáleného od Havany více než 150 kilometrů, je symbolické – právě toto město bylo známé jako jakási „kubánská Sibiř“, tedy místo, kam byli do tuzemského exilu posíláni lidé obvinění z pomoci rebelům bojujícím proti Castrovi na počátku 60. let minulého století.
Dříve museli věřící pořádat mše v přestavěné garáži, kde nebylo kromě větráku zhola nic. Nyní je v kostele i připojení na internet, instalované z popudu samotné kubánské vlády. „Občas musíte překonat mnoho překážek, ale pak se dostanete do bodu, kdy se věci mohou uskutečnit,“konstatuje monsignor Jorge Enrique Serpa Pérez, biskup diecéze, v níž kostel stojí. „Máme tu nový chrám, ale církev jsou lidé,“uzavírá.