Ustojí Česko autorevoluci?

Stojíme před další přelomovou transformací, která může překreslit mapu autoprůmyslu

Před 111 lety se odehrála drobná událost, která ale ve svých důsledcích dala tvář celému dvacátému století a změnila naše životy a svět.

Ve skupince návštěvníků chicagských jatek stál nenápadný pán. Fascinovaně zíral na brutální efektivitu bouracích nožů v rukách dělníků specializovaných na určitý kus masa zavěšeného na běžícím pásu. „Co kdybychom podobnou věc zavedli u nás? Jen tu bourací linku (disassembly line) bychom nahradili montážní (assembly line),“honilo se mu hlavou. Jméno tohoto pána – William Klann – nezasvěceným lidem nic neřekne. Jméno jeho šéfa ano. Nebyl jím nikdo jiný než Henry Ford, zatím nevýznamný majitel rukodělné dílny na výrobu aut.

Za každým jeho vozem stálo 13 hodin upachtěné ruční práce a cenu se mu nedařilo stlačit pod tehdy závratných 3000 dolarů. Fordovi rychle došlo, co může nápad jeho mechanika znamenat. Za pár měsíců vyjelo z jeho nové fabriky auto: první na světě vyrobené na montážní lince. A za ním každé tři minuty další. Cena rychle klesala až na 300 dolarů za kus. Tu už si mohl dovolit dělník za tři měsíční mzdy. Ford spustil revoluci, kterou různí Baťové zkopírovali v jiných odvětvích. Masová a široce dostupná výroba všech věcí poskytla blahobyt a práci stovkám milionů lidí, znásobila globální životní úroveň, porodnost, průměrnou délku života, zpřístupnila vzdělání. Automobilita stála v centru exponenciální dynamiky dvacátého století: ze čtyř milionů vyrobených aut v roce 1914 se vyšvihla na desítku v roce 1939, 58 v roce 2000 a na stovku milionů v současnosti.

Kotva kurzu české koruny

V Československu jsme po čtyři desetiletí závistivě hleděli na životní úroveň západních Němců a spolu se světem spatřovali v tamním autoprůmyslu pilíř německého hospodářského zázraku. Dnes Česko a Slovensko předstihují Německo v podílu autoprůmyslu na celkové produkci, exportu, zaměstnanosti a v počtu vyrobených aut na obyvatele. Výroba aut tvoří celou čtvrtinu české průmyslové produkce a veškerého exportu. Je hlavním zdrojem každoročních přebytků exportů nad dovozy, a tedy i kotvou kurzu české koruny. Zaměstnává 133 tisíc lidí, jejichž mzdy díky vysoké produktivitě práce přispívají rozhodujícím dílem k zavírání nůžek v životní úrovní mezi Českem a nejbohatšími zeměmi Evropy. A výkonnost autoprůmyslu pomohla významným dílem tomu, že se naše ekonomická úroveň dostala ze 71 procent průměru EU v roce 2000 na dnešních 90 procent. Udržení tohoto motoru prosperity na našem území patří vedle témat, jako je energetika, bezpečnost, vodní hospodářství, vzdělanost, kultura, zdraví a ekologie, k našim národním zájmům.

Sto let po fordovské revoluci vstupuje automobilita do další přelomové transformace. Ta může překreslit globální mapu autoprůmyslu a to nás musí zajímat bez ohledu na to, které odvětví nás zaměstnává. Autorevoluce je poháněna třemi faktory.

1. Krize a vyčerpanost stávajícího modelu automobility. Auta v průměru využíváme šest procent jejich životnosti, zbytek parkujeme. Tím blokujeme 20 procent plochy měst. Časové ztráty v zácpách nabývají obludných rozměrů, stejně jako karcinogeny v ovzduší. Denní počet zabitých lidí – 3300 – už přecházíme bez povšimnutí.

2. Nové technologie. Senzory, lidar, umělá inteligence, 3D technologie, rozšířená realita, blockchain a datová analytika umožňují zásadní změny v tom, jak provozujeme automobilitu. V elektromobilitě, tzv. smart mobilitě a samořídicích autech nejen že všichni rozhodující aktéři vidí budoucnost svého byznysu, ale hlavně do této strategie investují neuvěřitelné zdroje. Nejde jen o nové modely aut, ale o nové uživatelské modely podepřené „aliancí“spotřebitelů, výrobců, technologických společností, měst a vlád. Už první pokusy přinášejí přesvědčivé výsledky: spuštění modelů sdílení aut na místo tradičního individuálního vlastnění zvedlo v experimentujících městech využití vozů z „našich“šesti procent na „jejich“devadesát.

3. Generace mileniálů. Globální nástup generací Y a Z podporuje odklon od vlastnění ke sdílení, silné ekologické cítění a v brzké budoucnosti i nástup samořídicích aut. Za jedenáct roků budou mileniálové představovat 70 procent globální klientely a výrobci zaměřují strategii, vývoj a investice právě na jejich preference.

Globální nástup generací Y a Z podporuje odklon od vlastnění ke sdílení, silné ekologické cítění a brzy i nástup samořídicích aut

Chce to správné strategie

Po desetiletí se autoprůmysl usazoval v zemích s disciplinovanou a pokud možno levnou pracovní silou a průmyslovou tradicí. V příštích desetiletích bude vyhledávat země s rozvinutou výzkumnou a vývojovou základnou v oborech umělé inteligence, robotiky, virtuální reality, senzorů, optiky, nanotechnologií, se špičkovým školstvím, moderní technickou a technologickou infrastrukturou včetně 5G sítí a infrastruktury pro elektromobilitu. A legislativou, která je příznivá právě pro modely sdílené ekonomiky či testování a provoz autonomních aut.

V konkurenci světových automobilek ty české v posledních třech dekádách obstály skvěle. Primárně vlastními silami a tak je to správné. Jednou za epochu se ale přihodí, že udržení velkého oboru, který významně přispívá k celospolečenské prosperitě, se neobejde bez správných strategií ze strany vlád. A hlavně ne bez jejich naplnění. Česko je v této situaci právě nyní.